„Jak dlouho bude trvat ten trénink?“ ptal se mě Dan pár dní předem. „Nevím, tak dvě, maximálně 3 hoďky, minule byl na dvě hodiny“ odpovídala jsem, přesvědčená, že mluvím pravdu. Chyba, byli jsme tam do 19h

Před polednem jsme si dali lehkou „snídani“ (kdyby si včas Síma nevšimla, že dobrmanky chtějí také „snídat“, tak by ta naše snídaně byla opravdu ultra lehká :)) a pomalu jsem se přesunuli do Ratenic na cvičák. No pomalu…Síma jezdí jako drak.

Střídali jsme tak různě pobyt v hale a venku na sluníčku, protože to bylo pro tenkokrát fakt luxusní. Sešlo se nás poměrně dost, přijela i Martina Hodková a Bára Špatná a přivezly Ziggy, Tiff, Grippena a ještě Kinder. Řekla bych, že trénink to byl docela intenzivní, parkury byly rozličně postavené a bylo dost času, aby si každý mohl vypilovat své drobné chybičky a procvičit to, co již umí. Mě osobně se jako pozorovateli trénink moc líbil. Myslím, že každý si přišel na své.

Střihla jsem si dokonce i roli kadeřnice. To když Martina chtěla srovnat takový schodek ve vlasech a Ira na mě napráskala, že jsem profi kadeřnice (fakt dík :D). Ne že by mi dělalo problém někomu z přátel/znamých poupravit vlasy. Jen u některých se bojím trochu víc, že přijdu o hlavu, když se jim to nebude líbit Aneb Martina:“Jo, takhle to klidně vezmi, jen ať to není moc krátké do culíku. Já s tím nemám problém“. Já:“No jo, ale abych pak neměla problém já!“ Ale jak vidíte, zarovnání schodku se vydařilo, jsem naživu a dokonce i zdravá (myslím fyzicky).

Dan měl pořád pocit, že by nebylo marné hodit něco do žaludku, jelikož ho včerejší pivínko trochu rozhodilo. Tak jsem přišla s nápadem, že by se třeba dala objednat někde pizza. Dala, Irča objednala. A musím říct, že byla moc dobrá a to pizzu nemám dvakrát v oblibě. Jen se musím přiznat, že jsem omylem Ireně snědla kousek z její pizzy. Vrhla jsem se na pizzu s přesvědčením, že je moje (špenát a smetana). Až když jsem byla u konce prvního kousku, tak jsem se zarazila:“Dane…co myslíš, je to pizza se šunkou nebo se slaninou?“ „No, řekl bych, že spíš se šunkou…“ A sakra… Tak jsem ulomila stejný kousek ze své pizzy a nacpala ho na místo, kde byl ten původní. Řekla bych, že Ira nic nepoznala. Promiň, to samo

Když to shrnu, tak to byl opravdu příjemně strávený den ve společnosti stejně naladěných fajn lidí, prima šikovných psů, vylepšený spoustů vtípků nejen na téma psi a agility. A hlavně jsem si ho všichni parádně užili  (řekla bych, že i Dan, měl s sebou totiž knížku na čtení :))