Nejdůležitější je ujasnit si PROČ vlastně chci psa. Jako parťáka na výlety, společníka nebo mám vyšší ambice a chci se prezentovat na výstavách či se aktivně věnovat nějakému „psímu“ sportu? Podle toho bychom měli volit plemeno, které by naše požadavky mělo splňovat. Také bychom měli zvážit své vlastní možnosti, zda jsme schopni a ochotni věnovat svému psímu společníkovi dostatek času, péče, zda jsme schopni psovi zajistit ten správný domov. A v neposlední řadě, zda všichni členové rodiny souhlasí s psím přírůstkem.

Není neobvyklé, že se například rozhodujeme mezi dvěmi či třemi plemeny. V každém případě je důležité posbírat co nejvíce informací, projít si standard plemene a na základě toho se rozhodnout. Když už jsme rozhodnuti a víme „co“ chceme, tak následuje pátrání po chovatelských stanicích. V dnešní době internetu by to neměl být problém, prohlížeč na Vás ochotně vychrlí mnohdy i několik desítek chovatelských stanic (respektive odkazů na jejich stránky nebo kontakt na chovatele). Na Vás ovšem je, abyste se rozhodli pro toho pravého chovatele.

Teď jen odbočím, že tzv. množírnám, případně pochybným inzercím je potřeba se obloukem vyhnout a to opravdu velkým. Je pouze na Vás, zda chcete zdravého jedince (s průkazem původu od seriózního chovatele) a nebo chcete podporovat obchod se psy, kde se zpravidla se zdravými jedinci často/nikdy nesetkáte, a co víc, pravděpodobně se Vám taková „výhodná“ koupě následně prodraží – štěňátko například není odčervené, očkované, do „chovu“ jsou puštěni nevhodní/nezdraví jedinci a žijí v nelidských podmínkách. Takové štěňátko se bude nejspíš většinu života potýkat se zdravotními problémy, bude bázlivé/agresivní, nebude třeba vhodné do sportu, případně Vám z čistokrevného štěněte vyroste „záhadně“ krásný kříženec. Pokud jste pochopili podstatu toho, proč pořizovat pejska pouze z prověřeného a kvalitního chovu za určitou cenu (a vězte, že tu cenu to štěně opravdu má), tak si můžete pogratulovat. V opačném případě si nejspíš budete trhat vlasy a zbydou Vám oči pro pláč (případně dluhy za nadstandardní zdravotní péči/operace na záchranu údajně naprosto zdravého psa). Ale je to jen na Vás.

Nepodléhejte pokušení (jako já, bylo mi to však naštěstí rozmluveno) a nepořizujte první štěně, které se Vám namane, jen proto, že už už chcete mít doma štěňátko. Mohli byste pak litovat, že jste si nepočkali na štěně z jiného vrhu, které by s k Vám hodilo mnohem více a splňovalo by daleko všechny předpoklady být opravdu tím „pravým“ pro Vás.

A jak poznat správného chovatele? Správný chovatel si udělá čas a rád Váz pozve i na nezávaznou návštěvu (třebaže plánovaná štěňátka nejsou ještě na světě). Správný chovatel štěně nesvěří každému zájemci, ale pečlivě si budoucího majitele prověří (jde mu jen o to, aby zajistil štěňátku ten nejlepší domov, proto neberte jeho všetečné dotazy nijak zle). Chce mít přehled a informace o tom, jak se má pejsek v novém domově, jak pokročil ve výchově/výcviku, případně jakých dosáhl úspěchů. Zároveň je vždy připraven poskytnout radu nebo podat pomocnou ruku. Často se z chovatele postupně stává Váš dobrý přítel. Rád a ochotně Vám poradí, probere s Vámi Vaše možnosti, vysvětlí potřeby štěňátka a následně dospívajícího psa. Má připravené k nahlédnutí různá zdravotní vyšetření, které pes/fena absolvovali v rámci uchovnění – tedy zařazení do chovu, průkaz původu rodičů plánovaných štěňátek. A také Vám rád rodiče štěňátek předvede. Není výjimkou, že pro fenku je vybrán ke krytí pes ze zahraničního chovu, z toho vyplývá, že toho Vám majitel feny asi opravdu neukáže. Pak má ale jistě k dispozici spoustu fotek, videí, informací o vlastnostech a kvalitách psa (nevhodného krycího psa by asi ani pro svou fenu nezvolil, takže není důvod se obávat, že Vám snad poskytl nepravdivé informace). Osobně dávám přednost tomu, že majitelé feny nejsou zároveň majiteli krycího psa a toho vyvoleného opravdu pečlivě vybírali (ať už v zahraničí nebo u nás). Není nic špatného na tom, že majitel fenky vlastní i krycího psa. Ale pokud opakovaně k chovu používá stále stejný pár, tak to ve mě vzbuzuje pocit toho, že si založil prostě chovatelskou stanici a jeho hlavní obživou je produkce štěňat a pak to může (nemusí) sklouznout k onomu „množení“. Setkala jsem se i s případem, kdy chovatelka chovala štěňátka bez PP na jedincích s PP a obhajovala to tím, že psi jsou samozřejmě kvalitní, zdraví, dokonalí, jen opravdu ještě za těch pár let neměla čas je uchovnit. V takovém případě dejte raději ruce pryč a poohlédněte se jinde. Důvodem neuchovnění rodičů štěňátka nebude pravděpodobně to, že chovatel na to neměl ještě čas.

A to vhodné štěně? Nevybírala bych způsobem „štěňátko si vybralo mě“ – svým způsobem si Vás může takto vybrat každé štěně z vrhu a může a nemusí být pro Vás to pravé. Záleží jaké plány do budoucna se svým psím parťákem máte, nejlepší je asi zlatá střední cesta. To znamená ne příliš temperamentní až divoké štěně (může mít v budoucnu problém se soustředěním se při práci) a zrovna tak ani apatické nebo bez zájmu o přetahování se, hračku, aportík, zkrátka bez zájmu o Vás ( pokud hledáte psa pro práci, sport…platí to dvojnásobně). Často jsem se setkala při výběru štěněte (konkrétně jde o Australského ovčáka) na stránkách chovatelských stanic, že štěňátka právě z tohoto vrhu jsou ta nejlepší a absolutně nejvhodnější a mají předpoklady sbírat tituly na výstavách, dobývat svět v různých sportovních odvětvích nebo můžou být jen mazlíčkem. Tady stačí se zamyslet, že výstavní šampion ověnčen tituly, kde dominuje mohutná kostra a srst až na zem prostě není schopen konkurovat štíhlé borderce a na parkuru pravděpodobně žádný extra výkon podávat nebude. Nenechte se obalamutit tím, že když je pes Champion v coursingu, případně ve skocích do vody (pardon, ale pro mne toto opravdu nejsou žádné důkazy toho, že pes je vhodný pro sport, za střapcem poběží pravděpodobně každý pes a za míčkem do vody jich skočí také opravdu většina, navíc zde není žádný prostor pro práci psa a psovoda jako teamu), tak je to opravdu velmi vhodný pes pro práci. Pokud hledáte štěně pro práci, tak se stačí podívat jak chovatel pracuje s jeho rodiči. Viděl někdy pes ovce? Umí základy poslušnosti? Není mu cizí frisbee? Kolik absolvoval běhů agility? A v neposlední řadě, kolik a jaké má pes složeny zkoušky. Například Australský ovčák je opravdu všestranný pes, ale ŽÁDNÝ pes nemůže být nejlepší ve všem. Je trochu smutný fakt, že Australský ovčák se dělí na tzv. pracovní a výstavní linie (tedy neoficiálně a majitelé výstavních psů často proti tomuto rozdělení bůhví proč zbrojí a mylně uvádějí, že do pracovní linie jsou schováni štíhlí jedinci bez srsti a se špatnou – rozuměj ne mohutnou – kostrou, kteří nemají šanci uspět na výstavách). Není však Australský ovčák čistě náhodou pracovní pes??

Závěrem Vám přeji šťastnou ruku a trpělivost při výběru Vašeho čtyřnohého parťáka, ať je opravdu takový jakého hledáte.

 

Zpracovala: Martina Prokopová

Použití jakéhokoliv materiálu z těchto stránek jen se souhlasem autora!