Dnes jsme poprvé vyrazily s Kirou vstříc „agilitění“. Jelikož v Pardubicích a okolí mě žádný cvičitel agility „neoslovil“, tak jsem prozatím agility „odsunula“, až bude vhodná příležitost a hlavně trenér. A tak jsme se dostaly s Kirou na intenzivku agility do Chrudimi k Elišce Dolníčkové.

Naštěstí Chrudim není daleko a cestu znám, jezdím tudy do práce (cha cha). Tak jsem ráno naložila Kiru do auta, k tomu kennelku a další nezbytné věci a mohly jsme vyjet. Počasí bylo naprosto luxusní, poprvé jsem v autě zapnula klimatizaci a ne topení
Přestože jsem si cestu ke cvičišti nastudovala na mapě, tak jsme při první přiležitosti zabloudily No jo, jenže to by nesmělo být na mapě kdeco značené jako normalní komunikace, když to normální komunikace není. Zkrátka, podjezd byl podchod. Hmm, tudy asi neprojedu. A tak jsem se vydala jinudy, směrem, kde jsem předpokládala, že je cvičiště. Nemám ráda jednosměrky! Nakonec mi poradil jeden ochotný pán. Sice ulici „K Ploché dráze“ označil jako ulici „Ke stadionu“, což mě malinko zmátlo, aby mě na konci dorazil zákaz vjezdu! Ovšem pro členy kynologického klubu evidentně neplatil, stejně tak jako pro „majitele zahrádek“. Na parkovišti byl slušný nátřesk, ale Fábu se mi podařilo vtěsnat mezi ostatní auta.

Vynosila jsem si věci, Kiru umístila do kennelky, seznámila se s Eliškou a kecla jsem si kousek od Kiry. Tygl sice chvíli na začátku měl snahu popovídat si (a zazpívat) v místním sboru borderek a dalších, ale nakonec usoudila, že bude lepší mlčet a chytat pamlsky, které za mlčení padají do kennelky

A pak jsme šly na plac my. Dost bylo očumování známých i neznámých, dost bylo leštění zábradlí u parkuru. Dost zbožných prání typu:“Ať mám konečně svého psa a můžu do parkuru jako regulérní psovod“ Na „tohle“ jsem čekala téměř rok a třičtvrtě – poté co jsem shlédla video agility EO 2010 v Liberci
Protože to bylo vůbec první seznámení s agility (tedy pro Kiru) a protože Kira je ještě v podstatě mimino (i když aktuálně sedmiměsíční), tak pro nás připadají v úvahu akorát tunely a jejich různé kombinace a pak natrénování spousty důležitých věcí jako třeba obíhačky (trénujeme vlese na stromech ) a taky skoková gymnastika. I když si myslím, že jako teoretik toho o agility vím opravdu dost, tak praxe je úplně něco jiného
Nicméně, Kira mi udělala obrovskou radost, běhá s obrovským drivem a radostí a je opravdu rychlá. A hlavně, okamžitě pochopila, co se po ní chce Ano, panička to kazila, panička dělala chyby, ale od toho tam byla Eliška, aby mi vysvětlila co dělám špatně a co mám dělat, jak a proč. Zkrátka, je vidět, že ví o čem mluví. Kirušku pochválila, že za dnešek udělala obrovský kus práce a že je strašně šikovná. Jen Kiruška se bude muset naučit, že „neběháme, dokud nám neupadnou nožičky“ Ale Eliška nám toho rozhodně nenaložila moc a dbala na to, abychom pracovaly vždy chvilku a intenzivně a pak delší dobu odpočívaly. Kolem 13 hodiny jsme to už zabalily, aby toho nebylo na Tygla moc

Spokojená a lehce unavená jsem naložila ďáblíka zpět do auta, pobalila věci a s úsměvem na tvářila jsem vyrazila domů směr Pardubice.  Kiruška se nadlábla a spokojeně se natáhla do pelíšku

Už teď se těším na další intenzivku