Je to neuvěřitelné, ale Kira je s námi už půl roku. Ten čas strašně letí…

Když si přečtu článek o začátcích soužití s potrhlým štěňátkem, tak se musím smát Hodně se směju Dnes vážně nevím, co bych bez ní dělala. Většinu volného času se snažím věnovat jí. Chodíme na procházky, jezdíme na výlety, cvičně se projedeme MHD (nedávno premiéra v metru plus jezdíci schody – v pohodě) nebo jdeme cvičně do restaurace. Ale také trénujeme, cvičíme, blbneme, hrajeme si a děléme prostě „psí kusy“

Aktuálně se věnujeme především agility, zdá se, že Kiru tahle disciplína nesmírně baví – zatím jen probíháme kombinace tunelů v kombinaci se skočkama s laťkou na zemi. Čeká nás taky skoková gymnastika. Na denní trénink jsem nenašla vhodného cvičitele, chodíme tedy každých 14 dní na intenzivku do Chrudimi k Elišce Dolníčkové. Spolupráce s Eliškou mě nadchla, je přesně ten typ cvičitelky, který jsem hledala a naprosto mi vyhovuje. Je přísná, zároveň trpělivá, pečlivá, má ve svém tréninku systém a každému se věnuje a každou chybu, každé zaváhaní komentuje, vysvětluje. Takže psovod nejen, že ví, co má dělat, ale ví proč to má právě tak udělat. Proč pes reaguje tak či onak. Ano, souhlasím 99 % jsou chyby psovoda

Zítra jdeme na první trénink poslušnosti. Zatím omrknout a uvidíme, zda i v tomto případě budeme spokojené a bude nás to bavit

Na léto máme, myslím, hodně nabitý program. V červnu nás čeká týden agility ve Větřkovicích, kde budeme trénovat právě pod Eliškou Dolníčkovou – už se moc těším V červenci pro změnu týden v Tovačově na dogfrisbee táboře pod taktovkou holek Urbáškových a do třetice v srpnu týden v Amonře u Martiny Klimešové. Cvičit budeme však s Janou Kořínkovou V srpnu jedeme s Danem na výlet do Broumovských skal, a protože nedaleko je farma, kde je možné potrénovat pasení, tak spojíme příjemné s příjemným a Kiruška se seznámí s ovečkami. Protože je Kira ale ještě nedospělé mimino, tak nic nebudeme přehánět a hrotit, víme, že nám nic neuteče, takže veškerý trénink přizpůsobíme dovednostem s ohledem na věk.
Samozřejmě se budeme dál pravidelně zůčastňovat intenzivních agility treninků a případně dalším sportům, máme v plánu také pár výletů – například tradičně na Vltavu nebo do Českého ráje, kam jede Kiruška pochopitelně s námi.

A co už umíme? Pár tríčků, něco málo s bedýnkama. Výborně máme nacvičený pobyt v kennelce/ohrádce, povel „pelíšek“/“místo“, „hajinky“, nesmí chybět „pusinku!“, podání zatím předních tlapek. Dobře zvládame hru „Drž a pusť“, případně „Drž a vezmi“. Zvládáme srnky, zajíce, ptáčky – cokoli co nám proběhne před nosem, Kira už ví, že když se vybodne na ptáčka, že máma vyloví z kapsy přetahovadlo – „šupáka“, v „horším“ případě „jen“ pamlsek  a to je přeci stokrát lepší než nějaký pitomý kos, který stejně uletí

Z běžných věcí, užitečných pro život je to například „čekej“, „přechód“ – Kira čeká u obrubníku, přechodu, atd. Vypouštěcí povel, pro cokoli – „OK!“ Praktické, když nechcete, aby Vám pes vystřelil ze dveří, z výtahu, z domovního vchodu… Povel „vezmi!“ – Kira si u misky s jídlem sedne a čeká na povel, teprve pak se pustí do jídla – tudíž se mi necpe do misky, neskáče, atd… Poměrně praktické, poté co se Kira naučila, že voda je naprosto super, je povel „čekej“ a následně „vodička!“ – může vletět do potoka/rybníku. Ovšem smůla je, že ne vždy po povelu čekej (v blízkosti vody) přijde povel „vodička!“.
Aktuálně trénujeme obíhačky – obíhaní stromů – do budoucna pro agility

Co je asi ale nejdůležitější, je přivolání…no, odvolání od hry s ostatními živly jako je Kira je zatím krapet náročnější, ale postupně se nám daří zvyšovat kritéria – za odměnu je vždy hra s panem „Šupákem“.

Potom umíme takové ty klasické jako je „sedni“, „lehni“, „zůstaň“. Zůstaň jde Kiře výborně tak cca od 3,5 měsíce věku. Od té doby umí pěkné odložení vsedě a o něco později vleže. Dnes můžu Kiru odložit i mezi ostatními lidmi/občas i smečkou psů a jít zády k ní kamkoliv, zrovna tak můžu s hopsáním a jucháním utíkat a Kira sedí a čeká, buď až se vrátím a přiřadím ke Kiře a nebo až zavolám „ke mně!“.

Když to tak čtu, uvědomuji si, že toho umí docela dost. Všechno je to ale pro nás hra, hra, která baví mě a především mého psa

Náš program se liší dle toho, jestli má panička službu na podatelně a nebo jestli zrovna objíždí archivy České spořitelny. Pokud mám týden, kdy mám podatelnu, tak ráno o půl šesté vstane Kira se mnou, venku se vyvenčí, naložím ji do auta a vezu si ji do práce s sebou. Po příjezdu zhltne porci kuřecích křidýlek se zeleninou a spokojeně zalehne do pelíšku. Na podatelně má možnost, dalo by se říci, neomezeného pohybu po velké místnosti, ale stejně většinu času proleží pod stolem u mých nohou nebo v kennelce, hlavně, když je přeci s mámou, ne? :sunny:  Pokud vím, že se zdržím, tak beru Kiru ještě během práce na krátké venčení. Jinak mě napadá, že povel „loužička!“ je taky nesmírně praktický. Po vyložení z auta, vyběhnutí z práce či domu stačí ukázat na trávník a dát povel „loužička!“.

Když mám týden, kdy objíždím archivy, tak Kira zůstavá doma. Kolem půl sedmé se jí ujme Dan, vyvenčí a nakrmí a já vyrážím na „výlety“ po republice. Ale ví, že máma bude nejpozději v 15:00 doma a pak se půjde „loužičkovat“ Každý den chodíme na procházky (většinou do lesa), někdy na hodinu, jindy i na tři hodiny. Procházku proložíme vždy nějakým cvičením, hrou, atd… Někdy jdeme samy, jindy s Danem, občas i s psími kamarády.

Program si mimo jiné zpestříme semtam účastí na zajímavém semináři, návštěvou u vzdálených příbuzných, občas výletem za vzdálenějšími kamarády, ať už do Prahy za Bárou, Ivetou a dalšími, tak do Brna ze Verčou a Alicí, kde se setkáme někdy i s Janou. Tímto chci holkám (a všem dalším kamarádům, ať už Valkarákům nebo „nevalkarákům“) poděkovat za jejich trpělivost ohledně mých všemožných dotazů a především za dobré rady, které mi vždy pomohly posunout se o nějaký ten krůček dopředu
A já chodím pravidelně s Danem házet placky do parku. No…posádka UFO by mi ve většině případů hodů/letů asi nepoděkovala

Kira už není to malé štěnátko, je to už skoro dospělá psí slečna, avšak s duší hravého štěněte, je pořád stále neuvěřitelně mazlivá a často si ustele u Dana nebo u mě na klíně. Roste do krásy a nám přináší do života mnoho krásných chvil a radosti. Čekala jsem na to své pravé štěňátko sice nějaký ten pátek (víc pátků, asi rok a půl ), ale stokrát se mi to vyplatilo. Je to prostě ten nejůžasnější pes, jakého jsme si kdy mohli přát. A tímto chci pro změnu moc poděkovat chovatelce Mirce Valterové, že mi tuhle skvělou rošťandu „svěřila“ do péče