17. 1. 2021 – Raven konečně klesla tělesná teplota, to znamená, že v nadcházejících hodinách by mohla štěňátka přijít na svět. Do dnešního dne chodila Ravenka s námi na pravidelné procházky do lesa, dnes už zůstala doma. Všechno je připravené (i silný hovězí vývar pro dodání energie po porodu). Raven se tváří, že nějaký porod se jí netýká.
18. 1. 2021 – v noci v TV vysílali náš oblíbený film Zlý časy v El Royale (už ho navždy budu mít spojený s narozením štěňátek :)) V jednu ráno film končí, o půl druhé uleháme na rozložený gauč, za nímž je umístěna porodní bedna, s tím, že štěňátka si pro příchod tuto noc zcela jistě nevybrala – Raven se povaluje střídavě v porodní bedně a střídavě u nás vedle gauče stejně jako předchozí dny.
Jen jsme ulehli a zhasli, Raven začala pochodovat a neustále se tvářila, že potřebuje vyvenčit, takže jsme během hodiny a půl třikrát běželi s Raven ven před dům (vybaveni baterkou a ručníkama – kdyby náhodou).
Po vyvenčení Raven náležitě rozhrabala porodní box a kecla sebou doprostřed boxu. Krom toho, že zrychleně dýchala (tak jako několik předchozích dnů), tak žádná změna. Nakonec zase z boxu vylezla a tak jsme poslouchali dokola ťap ťap ťap…ťap ťap ťap 
Pro porovnání – Kiře tělesná teplota klesla už ve čtvrtek večer (štěňátka se narodila až v sobotu), v pátek navečer začala pochodovat, škubat pelech a funěla jak lokomotiva – spali jsme opět na gauči vedle a já Kiru dokolečka v noci kontrolovala. V sedm ráno situace stejná, to samé v osm… V devět hodin jí praskla plodová voda, takže jsme ji okamžitě odveleli do boxu – půl hodiny pryč, hodina pryč, hodina a čtvrt – žádné štěně (vše jsem konzultovala po telefonu s veterinářkou), no balili jsme pomalu už věci na veterinu…konečně v 10:45 vykouklo na svět první štěndo a vzápětí druhé…
Takže ač jsem nevěřila, že štěňata se narodí tuto noc, tak jsem stejně nespala a Raven jsem neustále kontrolovala a podřimovala za neustálého ťap ťap ťap
Kolem třičtvrtě na tři ráno pochodování ustalo a nastalo mlaskání, po 150 jsem vstala a šla Raven překontrolovat – právě včas, Raven praskla plodová voda.
Všechno jsme měli připravené, takže jsme jen rozsvítili, poupravili v boxe rozhrabané vetbedky a přebalovací podložky, Dan roztopil krb a uvařil kafe. Nestihla jsem se ani napít První štěňátko vykouklo na svět v 3:05. Poslední šesté v 5:10. Raven jsem pomohla s prvním štěňátkem, k ostatním mě už „nepustila“ a všechno si pořešila sama (opět rozdíl oproti Kirušce, která nechala všechno v mé kompetenci). Takže jsem pouze dezinfikovala pupíky a za pomocí kupy čistých ručníků sušila štěňátka
První den štěňátka strávila v neustálé péči své maminky a kromě občasného kníkání o nich člověk téměř nevěděl. Narodili se čtyři kluci a dvě holčičky. Jedna fenečka je černá a všechna ostatní štěňátka jsou hnědá. U obou feneček a jednoho pejska se vylouplo pálení, zbylá trojice jsou bikoloři.
19. 1. 2021 – v boxe nic nového – štěňátka hezky baští, mají napucnutá bříška a Raven se vzorně stará. Opouští box jen v případě rychlého vyvenčení a už to bere tryskem zpět ke štěňátkům. Objem jídla jsme opět navýšili a rozdělili do šesti dávek. Ravenka dostává nějaké doplňky, ovčí tuk, zeleninku a spoustu masíčka hezky pod nos, aby nemusela od štěňátek odbíhat. Jelikož v praxi to vypadalo tak, že si dvakrát zobla z misky a pelášila zase do boxu. Vodu má k dispozici hned vedle boxu.
Štěňátka nám v noci názorně ukazují, že když nespí ona, tak nebudeme spát ani my A já bláhová se bála, že nebudu spát kvůli hlasitému tikání hodin (ale to je opravdu dost nepříjemné, obzvlášť, když ta vteřinovka na hodinách cvaká – kupodivu – každou vteřinu a to dost hlasitě :D).
20. 1. 2021 – Ravenka se vzorně stará, štěňátka přibývají na váze – i nejmenší Kelzíček. Jména jsem sice vymýšlela už několik měsíců dopředu, ale nějak se mi najednou žádné z nich nelíbí / nehodí… A tak neustále na internetu procházím starou i novodobou historii dostihových koňských hvězd a zkouším na papíře různé kombinace jmen
Štěňátka mají opět v noci kníkavou a tak jsem na gauči zůstala sama
21. 1. 2021 – Ravenka nadále tráví všechen čas se štěňátky. Kira nemůže odtrhnout od štěňátek oči a nejraději by si vlezla za nimi do boxu a kdyby mohla, tak by je i kojila Kromě nás se už i Raven snaží Kiře vysvětlit, že si jí v blízkosti štěňat nepřeje a tak občas výhružně vycení zuby a zavrčí. Kira se zkroušeně odloudá na svůj pelíšek. Jo takový je holt život, Kiro… Samozřejmě se Kiře věnujeme, cvičíme na barákem blbůstky, něco málo z agility, chodíme na procházky a dostává se jí stejné pozornosti a dobrůtek jako Raven.
Na kníkání štěňátek jsem si asi zvykla.
22. 1. 2021 – Raven je už sem tam ochotná vylézt z boxu na krátké vyvenčení u domu a na krmení. Štěňátka hezky přibírají a celkem obstojně se pohybují plazmo vpřed v prostoru porodní bedny. Připomínají trošičku hodně šikovné housenky
Tak ne, na kníkání štěňátek jsem si nezvykla
23. 1. 2021 – štěňátka jsou docela „akčňáci“. Když je chceme zvážit, tak čekáme, až po krmení odpadnou, ovšem jakmile je položíme na váhu, tak rychlostí světla zcela „oživnou“ 
Stříhání drápků bude velmi zajímavé Ale na to je ještě čas. Raven sem tam opustí porodní box a lehne si těsně vedle, aby se na chvíli ochladila na podlaze. Ovšem jakmile se přiblížím k boxu, tak hupne zpátky a prcky si hlídá. My máme povoleno v boxe sedět, jak je nám libo, Kira má stále červenou kartu
24. 1. 2021 – neděle…Raven rozdováděně hupne za námi na gauč – ve čtyři ráno – s výrazem, hurá, už je druhý den a je čas na snídani To tedy nevím, kam na ta moudra chodí, snídaně se podává nejdříve v šest ráno. Už je ochotná box se štěňaty sem tam opustit, ale leží stále poblíž. Štěňátka už celkem pokojně vydrží pár hodin v kuse spinkat a tak se vyspíme i my. Teda občas se ozve v noci srdceryvný řev – to když Raven jde štěňátka nakrmit a některé se zatoulá v boxe a nedaří se mu maminku najít. Takže vstane náhradní maminka a štěňátko šoupne k opravdové mamince a je klid.
25. 1. 2021 – vážně už je to týden, co jsou štěňátka na světě? V uších mi stále ještě zní skladba od Deep Purple, která doprovázela film Zlý časy v El Royale a já mám pocit, že ten film jsme viděli předevčírem…
Štěňátka jsou už docela cvalíci (teda Kezlík je oproti ostatním o trošku menší, ale dlabe jako o závod) a mají téměř dvojnásobnou váhu. Raven střídavě leží v boxe se štěňaty nebo na pelechu či podlaze vedle, občas si ustele před francouzkým oknem a pozoruje, co se kde šustne.
26. 1. 2021 – Raven během krátkého venčení u domu ukradne nepozorovaně balónek a tak jakože normálka s ním běží k nám a snaží se nám naznačit, že by neškodila troška tréninku agility. To by tedy škodila, milá zlatá, vlastně hnědá. Na otázku „A kde má Ravenka štěňátka?“ se ji rozsvití v makovičce „A jo! Štěňátka! HONEM mě pusťte dovnitř!“ a už stepuje u vchodových dveří. Občas mám strach, že začne jednou i mluvit
27. 1. 2021 – štěňátkům jsem domluvila včeličky a ještě větší včeličky – rozuměj očkování a očipování. Hodná paní veterinářka je přijede štěňátkům rozdat až k nám domů, abychom alespoň jednu cestu na veterinu ušetřili a nemuseli tak štěňátka vláčet 30 km na očkování a zpět. Ovšem na vyšetření očiček, které už také máme objednané, se projedou až do Pardubic za panem doktorem Beránkem.
28. 1. 2021 – Ravenka už není v kuse v boxe se štěňátky, chodí na krátké vyvenčení na zahradu, občas vyskočí za mnou, když jsem na gauči nebo mi leží u nohou, když sedím u stolu. Ovšem štěňátka hlídá jako příslovečné oko v hlavě a jakmile se kdokoliv přiblíží, tak už Raven leze zpátky do boxu, štěňátka si nahrne k sobě a pečlivě hlídá. Kirušky červená karta se občas zabarví do oranžova a má povoleno stát u boxu a pozorovat štěňátka – tedy pokud jsem tam také já. Raven už ji nevyhání, pouze si vždy lehá mezi Kiru a štěňata. Winxinka jako první rozlepila očičko, ale jen jedno, abysme si jako nemysleli
29. 1. 2021 – štěňátka se už pokouší chodit, což se jim dvakrát nedaří neboť v praxi to vypadá něco jako dva kroky do strany, jeden zpět, další krok dopředu a plesk a leží na boku Ravenka je chodí pravidelně krmit, olizováním čumáčků a něžným štoucháním prcky probudí, lehne si k nim a zatím co se štěňata krmí, tak je hezky opečovává.
Kira slaví druhé Vánoce (tedy nejsem si jista, zda zaregistrovala ty předchozí) – směla olíznout štěňátko, sice pod drobnohledem Ravenky, ale už se to obešlo bez protestu. Kdyby věděla, co ji čeká, až štěňata začnou běhat…tak by se k nim určitě takhle nehrnula
30. 1. 2021 – Kelzík nás dnes ráno překvapil, seděl v boxu a zíral na nás rozlepenýma očičkama Náš nejmenší Kelzík Winxinka vládne stále jen jedním rozlepeným očičkem a zbytek pro jistotu radši oči neotvírá Štěňata už registrují pohyb matky v boxe a okamžitě se k ní hrnou. Občas se tedy nějaké štěňátko ještě splete a razí si to opačným směrem. Naštěstí box není příliš velký a tak štěňátko na konci pochopí a otočí se zpátky.
31. 1. 2021 – i o víkendu vstáváme v šest, protože Ravenka se dožaduje snídaně a pravděpodobně má skutečně po celé noci hlad. Takže jsme si budík nastavili na šestou, abychom neměnili Raven moc režim, protože by beztak nejpozději o půl sedmé hopla na gauč s výrazem „Snídaně??“. Obě holky se vyvenčí, dostanou snídani a my ještě na chvíli zalehneme.
Dnes jsem raubířům už zastřihávala drápky, mají je ostré a na konci jim rostly takové „háčky“, které pro Ravenku asi moc příjemné nebyly. Také byla dnes štěňátka odčervena.
1. 2. 2021 – většina štěňátek už má rozlepená obě očička, jen Delinka a Čipmánek se na svět zatím koukat nechtějí. Štěňátka už vylepšila techniku chůze a už celkem hezky chodí v boxu. Taky už se objevuje sem tam zavrčení a Delinka a Winx si už hrály s maminkou. V noci hezky v klidu spí. Ale běda jak do boxu vleze Raven – to spustí sirénu a okamžitě se hrnou ulovit si „svůj cecík“. Raven trpělivě leží při kojení a občas únavou usne, zatímco štěňata baští.
2. 2. 2021 – štěňata už registrují, jak maminku, tak sami sebe a začínají první náznaky her a vrčení mezi sebou. Všechna už mají rozlepená očička a zase se o něco vylepšili techniku chůze Ravenka už tráví víc času mimo box, ale stále štěňata hlídá a chodí je pravidelně krmit a opečovávat. Kiruška má už dovoleno být u boxu a sem tam olíznout nějaké štěňátko, aniž by se na ni Raven ošklivě podívala
3. 2. 2021 – štěňátka nám rostou před očima…už se pomalu nevejdou k cecíkům všechna naráz. Jsou hodně kontaktní a pokud sedíme v boxu, tak si z nás dělají prolejzačku, občas nám usnou v náruči, jindy se nechávají drbat a nejraději všechno, včetně nás, okusují a olizují. Ještě nemají vyvinutý zrak, sluch a ani čich není úplně vyvinutý. A tak prostě zkoumají okolní svět ožužláváním všeho, co jim přijde pod nos Ravenka je už nebudí pokaždé, kdy jde kolem boxu, ale občas si jde k nim lehnout a pokud spinkají, tak je nebudí a odpočívá tam s nimi.
4. 2. 2021 – už není tak jednoduché rozsvítit, či se přiblížit k porodnímu boxu Štěňata už dobře vnímají rozdíl světlo x tma a přesto, že vidí jen obrysy, tak si velice rychle všimnou, když jim někdo nakukuje do boxu. Jakmile se vzbudí jeden, začne rodeo a řev: „My máme hlad! My máme hlad!“ Zatím jsou stále v boxu s námi v obýváku, ale brzy je čeká přesun do ohrádky do samostatného pokoje a první přikrmování masíčkem a kozím mlékem. Štěňata se pokouší si spolu hrát, dělají výpady a „vrčí“, občas po něčem chňapnou a snaží se tím zatřepat (naposled to byla Ravenky nožička :)) jako s kořistí.
5. 2. 2021 – štěňátka se začínají víc a víc projevovat. Dokážou poměrně hlasitě vřískat, když chtějí dát najevo, že se jim něco nelíbí. Když náhodou omylem Ravenka některé z nich nepatrně přilehne, tak se ozve pískátko uvnitř štěňátka a Ravenka okamžitě uhýbá a olizuje štěňátko a snaží se ho utěšit. Prcci taky už podnikají výpady vůči sobě, což je velmi vtipné. Zpravidla se ani netrefí, neboť než si propočítají rovnici (a pohybová mechanika taky zrovna není nejlepší v tomto období), tak aby „facka“ nepadla vedle, tak sourozenec se mezitím rozejde na opačnou stranu A když už se trefí, tak si často kecnou na zadek oba. V tomto období by se měl začít intenzivně rozvíjet sluch (no nazdar :D).
6. 2. 2021 – přibližně v tomto období by měl být plně vyvinutý zrak i čich. Sluch se stále ještě vyvíjí. Je pravda, že často už se štěňátka zadívají na některé předměty, ostatní sourozence, na nás…a jejich pohled už nepůsobí tak prázdně, jako kdyby koukali skrz stěnu Dnes si Winx sedla doprostřed boxu a zírala na mě jako na svatý obrázek, tak nevím nevím, zda už perfektně vidí Štěnda už projevují radost vrtěním ocásků, obzvláště, když do boxu vleze Ravenka, to se ocásky mrskají, jako kdyby byly natažené na klíček. Dnes také proběhlo vážení štěňátek a všechna mají přes jeden kilogram, jen Kelzíčkovi k tomu ještě chybí pár gramů. Štěňátka jsou aktivnější a zejména v hlasovém projevu Ale zase vydrží mnohem déle spát a v noci o nich člověk téměř neví.
7. 2. 2021 – velký den pro štěňátka – poprvé ochutnala jiné jídlo než mateřské mléko. Když jsem do boxu přišla s mističkou jemně mletého telecího masa, tak jsem byla zvědavá, zda to štěňátka zaujme (vrh A byl přikrmován až od čtvrtého týdne). První ochutnala Delinka. Jakmile olízla kousíček masa z prstů, tak se mi vrhla na ruce a dožadovala se dalšího kousku, po druhém soustu začala regulérně vřískat, neboť třetí kousek nepřicházel. Moji snahu podstrčit masíčko taky dalším štěňatům Delinka slušně znemožňovala Další ochutnal Chipmánek, ale moc se netvářil, zívnul si a skulil se zase na bok, že bude spinkat dál. Rumík otvíral tlamičku, jako by mě chtěl sežrat, ale to jen zíval a maso ho nezajímalo Ochutnala Winxinka, hned po ní Barbaro a vzápětí Kelzíček. Chipmánek pochopil, že se asi něco rozdává, tak se mi hrnul k rukám. To už byl na nohou i Rumík, zvědavý, co se to děje – tak jsem nabídla opožděncům a šla si doplnit zásoby. Když jsem vlezla znovu do boxu, tak jsem si připadala, že lezu do jámy lvové (chudák Raven, ta se musí teda cítit, když jde štěňata nakrmit) Štěňata se na mě vrhla a nestačila jsem rozdávat
Jinak si štěňátka už celkem obstojně hrají mezi sebou, občas se snaží pozlobit maminku a když se jim něco nelibí, tak na sebe vrčí, až je musí Ravenka rozsadit
8. 2. 2021 – štěňátka dnes dostala zase trochu masíčka – rovnou v pidi mističkách zalité trochou kozího mléka. Prý včera samotné masíčko bylo lepší než tohle naředěné poprali se s tím statečně a většinu toho snědli, zbytek ke své velké radosti dojela Ravenka (Kirušce jsem taky nechala kousek masa). Štěňátka dnes byla poprvé mimo box. Zvědavě capkala po obýváku a objevovala „novoty“. Kira byla šťastná jako blecha, že konečně byly využity její služby jakožto au pair A s Raven se snažily nahnat si prcky na jednu hromadu Štěňátkům se hezky prořezávají zoubky a pro maminu už to asi začíná být náročné. Nicméně se o ně stále hezky stará, kojí je a nebo si k nim jen tak jde lehnout do boxu, když spí a spokojeně se natáhne mezi nimi, jakmile se ale některé vzbudí, hned dostane patřičnou dávku hygieny
Dnes bylo štěňátkům zažádáno o zápisová čísla – tedy přesněji byla odeslána Žádanka o zápisová čísla na ČMKU
9. 2. 2021 – i dnes dostala štěňátka porci masíčka, Kelzík s Chipmánkem se natáhli u mističky a krmili se na pohodičku v leže, proč jako u toho stát, když můžou pohodlně ležet, že? Ravenka s Kirou se dnes vyřádily ve sněhové nadílce na zahradě. Byly obě maximálně nadšené, ale Ravenka si moc dobře pamatuje, že má doma miminka, takže po nějaké době se už odebere směrem ke dveřím. Nicméně na zahradě je několikrát denně, ale vždy jen na pár minut na vyvenčení a krátké proběhnutí. Kiruška si sněhu užila až až, protože s paničkou vyrazila na dvouhodinovou procházku do lesa. Navečer si prcci zase omrkli zákoutí obývacího pokoje a počůrali Kirušce pelíšek Chudák babička, ona by se o ně tak ráda starala a vnoučata takhle :))
10. 2. 2021 – dnes u štěňátek není nic nového prořezávají se jim zoubky a už umí docela pěkně stisknout. Ravenka se o ně pořád hezky stará, ale je vidět, že u kojení už trochu trpí. I dneska štěňátka dostala masíčko, ale asi vstala špatnou nohou – víc masa bylo na štěňatech než v nich Dnes jsme dali štěňátkům k dispozici pár hraček, sice to prý není úplně ono, prý je větší zábava chňapnout sourozence za ucho, než fleesovou hračku za střapec, protože zatímco fleesová hračka dělá hrdinu, že ji to nebolí a ani se nehne, tak sourozence to docela slušně naštve a hned je větší sranda Večer jsme zase prcky vypustili v obýváku, aby si zvykali mimo box. Asi si už zvykli 
Šmejdili po místnosti, zkoumali všechno, co jim přišlo do cesty a tvářili se velmi důležitě
11. 2. 2021 – dnes šla s námi Ravenka poprvé od porodu na delší procházku. Protože nám tady trochu víc mrzne, tak dostaly holky oblečky. Kira po vylínání nemá dostatek srsti a Ravence by se cecíky mohly proměnit v rampouchy a pak by nám celou cestu cinkala Raven byla šťastná, že už zase patří do party a může na prochajdy s námi a Kira měla radost, že má Ravenku s sebou. Dneska štěňátka měla akční odpoledne, protože poznávala svoje nové ubytko – prostornou ohrádku z OSB desek. No, netvářila se, že by se jim splnil jejich tajný sen Takže po sváče v ohrádce se náležitě vyprázdnila, prý nám na takový výběh hází bobek. A vzpomněla si, že jim chybí nejen porodní box, ale i máma a spustila takový koncert, že by jim i Lucie Bílá mohla výšku hlasu závidět Pak ale prcci objevili v koutě hromadu hraček a najednou je ten žal přešel – pokrytci jedni Ohrádka byla najednou super, dalo se v ní běhat co nožičky stačily a hezky v plné rychlosti sejmout sourozence, protože ten, než si všiml, že se na něj „valí“ dělová koule, tak už ležel rozplácnutý na zemi Je s nima prostě sranda :*
12. 2. 2021 – dnes štěňátka poprvé strávila noc v ohrádce. V jednu ráno se probrali, tak je Ravenka šla nakrmit a my jsme mezitím poklidili loužičky, vytřeli a dali čistou vetbedku. A pak spinkali až do šesti do rána. Ravenka má stále dost mléka a stále štěňátka krmí. Ale přeci jen, jsou čím dál větší a tak to množství mléka už jim nestačí – takže už pravidelně dostávají příkrm v podobě telecího či kachního nebo krůtího jemně mletého masa. Protože jsou to opravdu ještě prcci, tak každý dostává svoji porcičku do malé skleněné mističky (já věděla, že ty misky od Crème brûlée nemám vyhazovat :D) Ravenka je z toho trochu přepadlá, že jsme štěňata přemístili, ale dveře jsou pootevřené do pokoje a dvířka ohrádky jsou snížené, aby tam pohodlně mohla hupnout, když bude chtít.
13. 2. 2021 – Ravenka už zase chodí na procházky s námi. Je vidět, že si to moc užívá a že je nadšená, že se zase vyvětrá a protáhne venku, navíc jsou obě s Kirou nadšené z té sněhové nadílky. Štěňátka si poměrně rychle zvykla na jiný a větší prostor, spinkají spolu na hromádce na drybedce, sem tam se nějaké odkulí jinam. Některá štěňátka jsou tak šikovná, že si sama chodí na opačnou stranu na štěněcí plínu, když potřebují čůrat…a některá tam stihnou i dojít Hezky už baští maso ze svých mističek. Delinka je zaručeně největší žrout, zatím, co některá štěňata se teprve dostanou k mističce, tak Deli do sebe svoji porci fofrem naláduje a už šmejdí po ostatních mističkách! Ale masa je dost pro všechny, takže, když se Deli dere do jiné mističky, tak dostane ještě nášup do té svojí a je spokojená. Pak následuje další kolo loužiček a potom si štěňata mohou hrát. Hrají si mezi sebou a nebo s hračkami, které po jídle „hodíme“ do ohrádky. Delinka si včera dala čelíčko se stěnou boxu (ohrádky), když to na konci nedobrzdila. Winxinka, aby nebyla pozadu, tak si dala čelíčko se stěnou dneska, trošku drsnější, než včera Deli, tak z toho byla malinko zaskočená, kdo jí to „praštil“ po hlavě
14. 2. 2021 – dnes měla štěňátka premiéru ohledně člověčí návštěvy. Sousedé si byli pomazlit štěňátka a prcci z toho byli tak nadšení, že i když už byli unavení a trošičku „gumoví“, tak ne a ne jít spát. Všechna štěňátka jsou velmi kontaktní a ve společnosti lidí jsou spokojená, neúnavně po nás lezou a zkouší všechno ochutnávat Samozřejmě maminka je top, protože ta má mlíčko, takže jakmile Raven přijde do ohrádky, tak už se hrnou jeden přes druhého, aby si dali nášup u „mléčného baru“
15. 2. 2021 – když včera člověčí, tak dnes rovnou psí premiéra. Štěňátka si přijela pomazlit Veronika s Merlinkem. Merlin si štěňátka očmuchal, prohlédl a pak naznal, že to vlastně nejsou jeho děti a že jim náhradní maminku dělat asi nechce a opustil ohrádku a sledoval prcky raději přes dvířka z bezpečí Chipmánek včera v noci a dnes ráno nemohl nějak spinkat, byl přetažený, pořád pochodoval a kníkal, tak jsem ho sbalila do náruče, spokojeně mi chvíli žužlal ruku a nakonec opravdu usnul. Od té doby, když přijdeme do boxu my nebo návštěva, tak Chipmánek si sedne a chvíli kouká na člověka a čeká…a když si ho člověk nevšímá, tak si vyleze na klín sám a chce se mazlit. Jinak je to kápo a všechna štěňátka komanduje a všem ukazuje, že on tomu tady velí :)) Jinak si štěňátka už hezky hrají s hračkami, které mají k dispozici, zase jsou o chlup šikovnější a snaží se docapkat si na plínu, kterou mají v opačném rohu než pelíšek. Co se týká vrhu obecně, tak je velmi vyrovnaný, povahově, vzhledem i šikovností
Dnes také u štěňátek proběhlo druhé odčervení.
16. 2. 2021 – i dnes měla štěňátka zpestření v podobě návštěvy mazlící tety (přijela Monča, majitelka pejska z vrhu A). Jen co si Monča sedla do ohrádky, tak už měla všechna štěňátka u sebe a sápalo se jedno přes druhé, aby se dostalo na klín. Tentokrát vydržela štěňátka poměrně dlouho než odpadla, a tak jsme hodinu a pul seděly s Mončou v ohrádce a pozorovaly ty raubíře Je pravda, že po zbytek dne byli příjemně unavení a člověk o nich skoro nevěděl. Štěňátka už mají prořezané zoubky, takže maminka Raven při kojení tiše trpí. Stále se o štěňátka hezky stará, chodí k nim pravidelně – nakrmit, umýt a zkontrolovat, zda jsou všechna v pořádku a zda žádné nezmizelo, protože ta teta byla u štěňátek podezřele dlouho a pak nějak moc spěchala domů Prcci si hrají čím dál víc s hračkami, hašteří se mezi sebou a už také moc dobře vědí, co znamená cinknutí skleněných mističek…
17. 2. 2021 – dnes u nás žádná mazlící návštěva nebyla a tak štěňátka doháněla spánkový deficit a poprvé spala celou noc Tedy od 23 hodin do 6 hodin ráno. Raven s Kirou jsou šťastné, že jsme se vrátili k původnímu režimu – tedy „spíme konečně zase zpátky v ložnici v posteli“ Štěňátkům do masíčka přidáváme jemně nastrouhanou spařenou mrkev, aby měli taky nějakou tu zeleninku. Lumpům jede mnohem víc krůtí masíčko než telecí. Kelzík dneska přičuchl k mističce, zjistil, že dnes asi není Den díkuvzdání, zhnuseně si odfrknul a šel pryč No jak myslíš, Kezlíku… Samozřejmě, potvora, si bříško nacpal mlíčkem od maminky, takže nějaké namleté tele si můžeme nechat. Ovšem, když to samé jídlo dostal i odpoledne, tak mu zřejmě došlo, že nic jiného nedostane a že toho mlíčka od maminky taky není zrovna už nejvíc, takže svoji porci hezky zbaštil. A k večeři taky
18. 2. 2021 – dnes měla štěňátka zase jednu premiéru. Když jsem kupovala rozlišovací obojky, tak jsem objednala ty nejmenší oboječky, které šly sehnat – pochopitelně čerstvě narozeným štěňátkům nebyly ani omylem a vešli by se do nich tak dvakrát Když štěňátkům bylo 14 dní, tak už jim obojky pasovaly. Seděla jsem večer v porodním boxu a všem štěňátkům jsem nandala obojky… Ale…vypadali v nich tak…málo miminkovsky… Z miminek byla velká štěňátka s obojky. Tak se mi to tak strašně nelíbilo na těch miminkách, že jsem jim to zase sundala No ovšem dnes už jsou to velcí kluci a slečny a tak přišel čas na druhý pokus „Nandáváme obojky a tentokrát je nesundáme“
No…víte, jak to vypadá, když obsedají cowboys mustangy? No, takže asi tak Jako podařilo se mi jim ty obojky nandat v pohodě, ovšem co nastalo potom – čestná kolečka v ohrádce připomínající rodeo. Naštěstí hračky a oblíbené krůtí masíčko to spravili :*
19. 2. 2021 – dnes přijela mazlící teta Sára Štěňata neuvěřitelně milují společnost a jakmile někdo vejde do ohrádky, tak už se na něho sesypou A je úplně jedno, jestli jsem to já nebo člověk kterého vidí poprvé. Myslela jsem si, jak ukážeme, jak jsou štěňátka akční, ale krocení mustangů předešlý den je zřejmě tak unavilo, že se moc nepředvedli Jako okusovali foťák, vlasy, kalhoty, palce u nohou… Palce u nohou a achilovky jsou největší sranda, to ten dvojnožec normálně skoro vykvikne No, občas mě štěňata překvapí silou stisku čelistí :)) Ale dneska byly piraňky hodné a jen tak decentně oždibovaly
20. 2. 2021 – protože mazlících návštěv není nikdy dost, tak dnes k nám přijela rodina bratrance z Brna Štěňata byla ve svém živlu – tolik dvojnožců na kousání v ohrádce! Malý Štěpánek byl nadšený, že konečně vidí „hafmimi“ doopravdy a ne jen z videí :*
Protože dnes u nás bylo teplo kolem deseti stupňů a ty haldy sněhu nám už roztály (teda na jednu stranu škoda, protože já sníh miluju a kdoví, kdy takovou zimu zase u nás v nížině zažijeme…a tahle byla naprosto parádní) a štěníkům bude už pět týdnů, tak přišel čas je seznamovat i s jiným prostředím než je jejich ohrádka, chodba (kde se dá výborně sprintovat tam a zpátky) a obývák (kde je spousta moc zajímavých věcí – třeba nábytek na okusování :)) A tak byli dnes prcci poprvé venku na zahradě. Jen na pár minut, aby je moc neofouklo Mám z nich radost, absolutně neřešili, že jsou v tak odlišném prostředí – spokojeně capkali sem a tam po zahrádce, maminka Raven a babička Kira kolem nich pobíhaly a hlídaly si je. Prcci venku ochutnali sníh, vyzkoušeli si venčení jako velcí kluci a holky – ne jako v ohrádce potupně na plínu, Čipmánek se prošel slalomem… No snad bude zítra taky hezky, aby se taky proběhli chvilku venku. Po pár minutách jsme je zase vrátili do ohrádky hezky na vetbedku. A co myslíte? No, unavilo je to, takže uprostřed škubání vetbedky vytuhli
21. 2. 2021 – dnes u štěňátek nic nového Vlastně jedna drobnost, naučili se, jak odlepit podložku na čurání. Pochopili, že když to budou dostatečně dlouho zkoušet a pořádně to oslintají, tak ta páska nakonec povolí. Takže pravidelně jsme nacházeli podložku zmuchlanou uprostřed boxu a načůráno všude okolo :)) Tak jsme inovovali metodu přilepení podložky včetně použití lepší lepicí pásky…Vydrželo to chvíli. Než přišli na to, že se to dá případně vyškubat z prostředku Dnes byla štěňátka zase na chvíli venku. Jsou tak trochu kamikadze – Delinka to vzala ze dveří rovnou skokem po dvou schodech – viděla jsem akorát hnědou šmouhu Ostatní byli trošku rozvážnější, ještě Čipmánek to vzal dolů trochu kamikadze stylem Venku nuda, žádné hračky, máma s babičkou je pořád nahánějí, aby byli pohromadě…tak se milá štěňátka odebrala zpět ke vchodu do domu, kde začala natahovat moldánky neboť zjistila, že dveře do Morie jsou zavřené a ona neznají heslo
22. 2. 2021 – dneska štěňátka měla další socializaci. Přijela sestra Verča s přítelem Honzou na návštěvu a pomazlit štěňátka. Štěňátka teď každý den chodí po poledni (kdy je nejtepleji) na chvíli ven, kde dostanou rovnou sváču v podobě masíčka, vyvenčí se a proběhnou se po zahradě – jsou čím dál zvídavější, prohlížejí si agility překážky, prochází se slalomem a moc se jim nechce domů Konečně nám na zahradě zmizel všechen sníh (i v lese) a jaro už je za rohem, takže konečně se pomalu začneme připravovat na novou sezónu (pokud vůbec nějaká bude). Tedy přesněji Kiruška, Ravenka bude mít zatím jen kondiční procházky a časem přidáme běh u koloběžky nebo kola (bez zápřahu). I Kirušku čekají tréninky a budování kondice běháním u kola v lese. Tréninky jsme více jak na měsíc vypustili a tak se musí Kira připravovat postupně, než se zase vrátí na parkur.
Štěníčci dnes slaví pět týdnů :*
23. 2. 2021 – dneska měla štěňátka den jako každý jiný. Snad jediná změna je v tom, že se jim navýšila denní dávka masíčka. Vlastně jedna premiéra by byla – štěňátka dnes poprvé ochutnala granulky. Vrh A se nad granulemi a pamlsky trochu ofrňoval. Zato vrh B šel okamžitě zkoumat, jestli nabízím něco, co by se dalo sežrat. Krmíme především masem a Ravenka ještě štěňátka sem tam kojí, ale bylo v plánu štěňátka zvykat i na suché krmivo – tedy na granule, aby neměla štěňátka v nových domovech problém, pokud se majitelé rozhodnou krmit granule. Jak je vidno, není třeba – štěňata si zvykla okamžitě
24. 2. 2021 – jaká je největší sranda? Servat plínu z podlahy (ano, už i tu kvalitní lepící pásku dokážou odlepit :D), rozcupovat ji, natánout si ji do pelechu a načůrat částečně do pelechu, částečně na spodní stranu plíny – „No co?? My za to nemůžeme, že nám ta plína zdrhá a ustlala si v pelechu! Úkol zněl jasně – čůrat na plínu! A že jsme se netrefili? No jo, tak nemá ta plína být zmuchlaná do kulaté krychle!“ Čekám, zda přijde okamžik, kdy se budu těšit, až štěňata pojedou do nových domovů Zatím nepřišel… Ovšem dneska Delinka šla vyloženě takticky po obvodu pásky a zkoušela zubama, kde by to šlo servat, tak dostala proplesk žínkou (samozřejmě decentní), podivila se, co to bylo a „utíkala“ do pelíšku si žvýkat fleecovou hračku Když jsem večer Deli načapala znovu, jak zkouší škubat plínu, tak jsem jen zvýšila hlas a houkla:“Delisandro!“ a Deli vystřelila z plíny jako z praku…akorát nepočítala s tím, že se jí páska nalepí na nožičky Takže, jak utíkala, tak servala komplet plínu i s páskou a táhla si ji za sebou do pelíšku Začínám chápat přemisťování plíny z původního místa na vetbedku
Dnes tu byla mazlící teta Anička – omrknout mrňousky a vybrat si, kterého si s sebou potom odveze domů :* Hrozně to letí, už jen necelé tři týdny a ty naše pokládky nás opustí a rozjedou se do nových domovů vstříc novému životu.
V pondělí 1. března čeká štěňátka očkování a čipování, v pátek pak výlet do Pardubic na vyšetření očiček u pana doktora Beránka. A tak přijde pomalu čas rozhodnout, které štěňátko půjde do kterého domova a která holčička zůstane u nás. A jestli si myslíte, že už mám jasno…tak nemám 
Vůbec jsem netušila, jak těžké rozhodování to bude, protože obě holčičky jsou naprosto úžasné.
Dnes už bylo ve vzduchu cítit jaro, bylo tepleji oproti ostatním dnům a tak dnes štěňátka mohla být venku o něco déle. Čipmánek chodí za každým člověkem jako ocásek, Winxinka s Delinkou jsou nejodvážnější a běhají až do poloviny zahrady (což by nebylo nic extra, pokud by ta naše neměla na délku skoro 80 metrů :D), Rumík, Kelzík a Barbárek se drží víc u nás nebo u mamky a babičky Už ale zkoumají slalom a áčko a Kelzík si dneska udělal provizorní mobilní pelíšek z frisbee disku
Premiéry u nás poslední dobou frčí, jaká že to byla dnes? Winxinka a Barbárek už přišli na to, jak se dostat z ohrádky přes dvířka. Ta byla dosud snížená oproti výšce ohrádky. Dosud, už jsou posunuta zase o něco výš. Raven se tam pořád pohodlně dostane, ale mrňousové už to mají příliš vysoko
Dnes jsem všem štěňátkům zastřihla drápky.
25. 2. 2021 – dneska jsme štěňátkům ukázali novou věc – agility tunel První proběhla Winx a Deli, pak se přidali ostatní. Byli tak nadšení z probíhání tunelu, že jsme je nemohli dostat ani domů Nakonec jim ale postupně docházely baterky, tak se nechali přesvědčit, aby se vrátili do tepla domova. Na zahradě jsou ale už jako doma, všechno zkoumají a ochutnávají a zabaví se už sami. Na tleskání nebo „kuci kucííí“ běží za námi a na to, jací jsou to prckové, tak to docela metou
26. 2. 2021 – protože přes den už začíná být hezky a celkem teplo, tak chodí štěňátka ven několikrát za den. Dneska jsem venku hledala Deli. Madam se rozhodla prozkoumat okolí, tak se sbalila a šla na druhý konec zahrady Štěňátka objevila kouzlo zatočeného tunelu. Vrhnou se všichni do tunelu, na druhem konci vyběhnou, zaňafou na sebe a oběhnou tryskem tunel a na druhé straně zase šup do díry Ravenka je ještě stále kojí, ale mléka má méně a méně. Ale prcci dostávají 4 porce masíčka denně – hovězí, telecí, krůtí, droby, dršťky a pomleté drobné drůbeží kosti, které jsou součástí masové směsi pro štěňátka. A k tomu dostávají spařenou nastrouhanou mrkev. Protože někteří majitelé mají v plánu krmit granulemi, tak dostávají občas jednu porci granulí s kozím mlékem místo masa. Ale vypadá to, že zbaští cokoliv, od granulí přes různé pamlsky až po maso… Takže s krmením rozhodně problém nebude
Nedávno jsme přemýšleli nad tím, zda by štěňátka mohla nedopatřením spadnout do kýble s vodou, který máme vždy u boxu na úklid. Aby nedošlo ke spekulacím Kýbl je hodně bokem od ohrádky, kdyby náhodou nějaké štěně bylo Copperfield, aby při překonávání 80 cm vysoké ohrádky nespadlo rovnou do kýble. No, tak dneska nám Delinka ukázala, že když je nejen kýbl, ale i ona mimo ohrádku, tak se do něj dá spadnout velice snadno, zatímco manžel vytíral ráno ohrádku, tak Delinka šla zkoumat kyblík…pak se ozvalo žbluňk…manžel se otočil a Delinka stojí mokrá v kýblu, packy opřené o okraj a zírala jak opařená, přesto, že v kýblu je voda vlažná Tak se Delince dostalo masáže ručníkem, aby se jí vysušil kožíšek. Potvora zvědavá
27. 2. – konečně za námi přijela také část agilitního australského světa (i když, nedávno tu byla teta Monča, to zase joo)… Přijela Alička s Dášou. Když se prý pořád nemůžu rozhodnout, kterou holčičku, tak mi prý pomůžou s výběrem do týmu Štěňátka s nadšením vítala další návštěvu, dostala od mazlících tetiček hračku a kokínka a dostávalo se jim patřičné pozornosti. A tak se dosyta vyřádili jak venku, tak i ve své ohrádce, tety je pomazlily a pohrály si s nimi. A protože už je rozhodnuto, ke komu který chlapeček půjde, tak přišel čas na lámání chleba ohledně rozdělení holčiček. Přiznám se, že jsem vůbec netušila, jak těžké to rozhodování bude u první vrhu se nám od první chvíle líbila Raven a ještě Bacule (Amba, která nakonec odcestovala do Německa). Ale Ravenka prostě vedla a tak u nás nakonec zůstala právě ona. Ale rozhodnout mezi Winxičkou a Delinkou byl těžký úkol. Obě holky jsou úžasné, obě vyrovnané, obě šikovné. Winx se jeví, že je více samostatnější, Delinka je zas taková malá Ravenka a rošťák. Zájem o hračky mají všechna štěňata velký, hrajou si jak sami, tak se sourozenci nebo s námi…No, mnoho mých přátel jednoznačně označovalo za favoritku Winx – asi i proto, že byla ve vrhu jediné černé štěně, takže trošku „odlišná“ a na pohled „zajímavější“… a já opravdu nevěděla…poslední dny za mnou Delinka běhala na zavolání (i když Winxinka taky reaguje na svoje jméno – samozřejmě úměrně ke svému věku, takže o nějakém přivolání nemůže být vůbec řeč) a ráno, když jsem přišla do ohrádky, tak všeho nechala a hrnula se ke mě a ocásek si mohla radostí ukroutit…A tak rozhodla tak nějak za mě, holky mi výběr schválily a tak o naší nové posile do týmu bylo rozhodnuto – zůstává tedy Deli Ale bylo to o fous a Winxinka mi už teď chybí Ale holt všechna štěňátka si nechat nemůžeme.
Dnes jsem potřetí všechna štěňátka odčervila (a s nimi zároveň Raven a Kiru). V pondělí je čeká čipování a očkování, tak ať té chemie do těch malých tělíček nejde tolik naráz.
28. 2. 2021 – protože dnes byl poslední den, kdy k nám směla návštěva, tak přijela naše nejlepší kamarádka Romča (potřebovali jsme poladit nějaké věci u hypotéky a pojistky, Romča je na to odborník a splněný sen v podobě krásného domku s obr zahradou je její velká zásluha). Takže kucínci měli zase o zábavu postaráno. Jinak mají poslední dny stejný režim. Na zahradu je bereme třikrát denně, tam probíhají svoje oblíbené tunely, zkoumají zónovky, Delinka nám vytahala několik malých větviček z borovic doprostřed placu (o které se postupně přetahovala s ostatními štěňaty), pak šla omrknout sousedovic slepičku, jelikož ji zaujal zvuk, který zrovna vydávala. Ostatní štěňata byla tak zabrána do hry „kdo první proběhne tunelem a bafne na ostatní“, že si kdákající slepice ani nevšimla Že pro ně bude „obyčejný“ tunel na agility až takovou mega zábavou, jsem opravdu nečekala. A zase ta Deli – tunel jí už nestačil, tak šla zkoumat houpačku. Tak na ní tak koukám, jak si to štráduje po „prkně“…no už jsem startovala, ale Deli si to rozmyslela, otočila se a sešla dolů a vesele dohopkala zase za námi k tunelu. Ta potvůrka asi ví, že u nás zůstane :*
1. 3. 2021 – dnešek byl pro štěňátka velmi zážitkový. Přijela paní veterinářka – prohlédla si každé štěňátko, poslechla srdíčko a na závěr každé odměnila čipem a vakcinací Což teda štěňátka neocenila a některá hlasitě vyjádřila i svůj nesouhlas A to netuší, že je v pátek čeká ještě vyšetření očiček.
Každopádně bylo fajn, že se mi podařilo domluvit s paní veterinářkou, aby přijela naočkovat a očipovat k nám a nemuseli jsme štěňátka vláčet na veterinární kliniku a ona se cítila v domácím prostředí dobře. Jen na ta očička si už budou muset dojet za panem Beránkem do Pardubic. Ale povození autem by se jim nevyhlo tak jako tak
Štěňátka nám rostou jako z vody, dnes je to 6 týdnů, co se narodila.
2. 3. 2021 – od dnešního dne chodí štěňátka ven na každé krmení (krom toho večerního, abych je nemusela potom někde lovit s baterkou) a moc si to užívají, nadlábnou se a prozkoumávají zahradu a agility překážky. Teď jsou v kurzu zónovky, musím je hlídat, lumpy, protože se nezastaví před ničím, tak, aby neměli letecký den z houpačky nebo kladiny Když prcky vypouštíme z ohrádky, tak otevřeme dvířka a klidíme se z cesty, protože to je, jako když ze startovacích boxů vyletí stádo mini poníků Hopnou dva schody u dveří, teď už se jim to daří tak hezky, že u toho ani nespadnou na čuchometr a tryskem to berou dál doprostřed zahrady. Pokud u sebe máme mísu s masem, tak se naopak nehnou od nás a jak položíme mísu na zem, tak se na jídlo vrhnou a slupnou ho dřív než Kira a Raven.
3. 3. 2021 – štěňátka prozkoumávají celou zahradu a hrajou si s Ravenkou i Kirou. Dneska Delinka s Kirou válela sudy…respektive Kira s Delinkou…Deli ležela na zádech a kopala nožkama do vduchu a Kira do ní vždy štouchla čumákem z boku, Deli udělala sud a zase se válela na zádech, tak ji Kira zase poštouchla, vypadalo to, že se obě u toho náramně baví. Barbárek dneska štěkal na babičku. Protože ona běhá moc rychle a nemá v pořádku brzdy a řítila se rovnou na něj Štěkajícího Barbárka Kira přeskočila a běžela dál. Jen Barbaro měl asi smrt v očích Winxinka si stále běhá sólo tunel (no nevím nevím, majitelka to agility bude muset asi zvážit :D) Kelzík pro změnu objevil kouzlo slepičinců… Sousedi mají slepičky hned za plotem a tak asi na naší straně u plotu přistál nějaký vzorek a Kelzíčka to zaujalo Čipinka (Chipmánek) chodí pořád za náma jak ocásek a Rumí si udělal fackovacího panáka z keříku na zahradě a hopsá kolem toho jako rozdováděný poník Jsou to úžasňáci všichni do jednoho :*
4. 3. 2021 – už jsme to vymysleli…Ráno vždycky holky pobíháním po chodbě vzbudí štěňata a ta spustí koncert jako na povel (kdyby jenom řvala, tak by to nevadilo, ale ona tam stihnou vyrobit cosi jako jezera Tanganika a Malawi a do toho hodí pár hovínek a pak to uklízíme dvakrát tak dlouho) Takže teď to děláme tak, že v šest vstaneme, holky zůstanou zavřené v ložnici a my se po špičkách proplížíme okolo, připravíme krmení pro štěňátka i pro Kiru a Raven a vypustíme všechny ven. Štěňata už rovnou běží na zahradu, protože ví, že tam se stoluje Pak následuje nějaký ten čas na skotačení na zahradě a když naznáme, že toho urousaná štěňátka mají dost, tak je zase odlifrujeme do ohrádky, kterou mezitím někdo z nás uklidí. Být to na štěňatech, tak jsme venku ještě teď. Ven se to hrne, ale domů se jim už moc nechce Delinka naznala, že je tady opravdu doma. Zlobí Raven i Kiru a snaží se zapadnout do smečky, chodí čůrat s velkýma holkama na stejné místo, moc dobře ví, kde mají Kira s Raven schované hračky na zahradě – dneska se pokoušela jednu z hraček šlohnout z bedýnky. A ráno, když je v ohrádce jen Dan, a já dlouho nejdu, tak začne pofňukávat…a když pořád nejdu, tak začne řvát. Tak jsem se šla podívat, kdopak to tam pláče a Delinka, jak mě zahlédla, tak se už hrnula ke dvířkům a natahovala se ke mě…tak jsem toho rozmazlenečka vzala do náruče a bylo po pláči
Už se nám ten společný čas krátí a brzy se štěňátka rozjedou do nových domovů…
5. 3. 2021 – u štěňátek nic nového. Chodí ven, poznávají celou zahradu a dovádí, prohlížejí si všechny kouty, zkoumají co kde je ještě nepoznané. Už se nedrží u nás, ale obíhají dům dokola, hopsají v keřích a bafají jeden na druhého. Barbárek dneska vyštěkal vodu letící z terasy, když Dan vyléval kýbl, ona taková letící voda je totiž děsně nebezpečná. Když jsem se mu hlasitě zasmála, tak se dotčeně otočil, bafnul ještě na slepičky a šel ke dveřím, že to prý nemá zapotřebí, aby se mu někdo posmíval a jde jako domů
Ravenka s Kirou si se štěňátky hrají. Kira jim krade hračky (to dělá už od začátku) a Raven se je snaží došťouchat k sobě, je z toho nesvá, že je nemá pohromadě. Dneska na štěníčky spadl smeták. Samozřejmě, že sám od sebe, zcela jistě to nemohlo být tím, že ho štěňátka okusovala
6. 3. 2021 – ranní úklid boxu byl dnes trochu za trest, některé štěňátko mělo asi trochu průjmík a tak nějak se to samo, rozmatlalo přes půlku ohrádky Jinak štěňátka baští o sto šest, když dám mezi ně misku s masem, tak za pár vteřin je miska prázdná. Štěňátka teď bereme ven co tři hodiny, vždy, když se probudí, aby se vyvenčila. Jsou šikovná a chápou, že je lepší udělat loužičku venku než v ohrádce pod sebe. Teda aspoň některá to chápou…a občas
Ty ranní mrazy, kdy je tu v šest ráno mínus pět nás teda nebaví. Štěňátka se venku nabaští, vyvenčí, trochu proběhnou a už je ženeme domů, aby neprochladla – holt máme vnitřní odchov (a nikdy to nebude jinak, ani v létě) a ty rozdíly teplot nejsou zrovna ideální.
Všechna štěňátka mají tuhé bobky, jen Rumík místo bobku kejdu…večer dostane část tabletky na průjem (kterou máme od veterináře) a jdeme spát.
7. 3. 2021 – Dnes jsem štěňátka pozorovala, které z nich má průjem, ale jediný u koho jsem objevila kejdu místo tuhého bobku, byl Rumík. Naše veterina Neovet (kde jsem velmi spokojená s přístupem i řešením problémů) otvírá v 15 hodin. Tak pak zavoláme na konzultaci a dojedeme s Rumíkem, kdyby bylo potřeba.
Mezitím jsem jela nakoupit do Pardubic na větší nákup. Manžel volal, že se nemůže dovolat do Neovetu, nakonec na fb zjistil, že pro tento víkend neordinují, protože mají nedostatek personálu. Tak jsem se rozhodla zdržet v Pardubicích s tím, že osobně dojdu na kliniku, kam jsme jezdili dříve, než jsme se odstěhovali alespoň na konzultaci a pro nějaké léky. Pokud to není nutné, tak nechci štěňátka vozit na veterinu, aby ještě někde případně nechytla nějaký ten moribudus
Na klinice jsem byla ještě před otvíračkou, ale i tak mě veterinář vzal až téměř po hodině. Mezitím manžel volal, že průjem už mají všechna štěňátka a že Rumík zvracel a odmíta jídlo.
Veterinář mě vybavil tabletkami na průjem, probiotickou pastou a Procox gelem (odčervujeme podle schématu Canivermem), kdyby náhodou kokcidie způsobovaly průjem. Na závěr mě dostatečně vystrašil, že to může být parvoviróza a ať si domluvím dopředu někde hospitalizaci, že oni je vzít nemůžou a že mohou štěňata zemřít (tak vím samozřejmě, že parvoviróza je průšvih a že štěňatům skutečně může jít o život, ale tak nějak mám pocit, že se to asi dalo říct jinak). Do toho jsem ještě dostala vynadáno za sušené kozí mléko jako součást krmení, než jsem dostala šanci vysvětlit, že sice je to kozí mléko, ale je přímo štěněcí. Ne nekoupila jsem si mléko od kozy a nesušila ho doma.
Těch 30 km zpátky domů do Hlavečníku bylo nekonečných, koukala jsem na západ slunce a tekly mi slzy.
Nicméně, hned jak jsem přijela domů, poreferovala jsem manželovi a vytáhla stříkačky a že jdeme aplikovat léky. Jako bonus k nepříjemnému jednání na veterině mi ještě veterinář dal omylem prázdnou lahvičku od Procoxu. Takže telefonát na veterinu, manžel sedl do auta a zase 30 km do Pardubic. Po 15 minutách telefonát z vereriny, že se omlouvají, že jim ten lék došel. Volala jsem manželovi, ať to zase otočí…
Vážím si práce veterinářů (i když znám i takové, kterým bych ani očkování nesvěřila už z principu) a vím, že v této době mají opravdu problémy zvládat v oslabení to množství pacientů, ale myslím, že příště zvolím jinou kliniku. Pro štěňátka cokoli a jen to nej, ale krom kupy peněz za léky (což teda samozřejmě neřeším) mi 400 Kč za pár minut konzultace nepřijde fér. Plus nepříjemné jednání a nakonec místo léku prázdná lahvička.
Nicméně, chybějící Procox byla ta lepší varianta. Tabletky na průjem a probiotická pasta by byl větší průšvih. Tak jsme podali léky, které jsme měli. Seděla jsem se štěňaty při lampě do noci v ohrádce a pozorovala je. Uklízela vyrobené „koláčky“ a modlila se, aby žádné už nezvracelo. Ještě se mi podařilo přesvědčit Raven, aby vydržela kojení (i když ona už štěňata víceméně odstavuje a poslední dva dny už nekojila, ale mléko ještě měla). Jinak hladovka po zbytek večera.
8. 3. 2021 – no, nespala jsem. Ráno jsem šla do ohrádky a doufala, že léky zabraly. Paráda, už žádné koláčky, tuhé bobky, pár loužiček a z unavených štěňátek byli krokodýli
Manžel dojel do Pardubic na veterinu pro zbývající léky, aby byla léčba kompletní.
Evidentně jim už bylo mnohem lépe, protože řádili hodinu v ohrádce s hračkama i s ostatními sourozenci. Majitele jsem samozřejmě průběžně informovala o tom, jak se štěňátkům daří. Pro dnešní den štěňata chodila ven vždy na krátké vyvenčení a šup domů. Dnes opět léky na průjem a probiotická pasta.
Nicméně hlavní je, že léky zabraly a z unavených štěňátek se přes noc stala veselá a aktivní štěňátka.
9. 3. 2021 – štěňátka nabrala zpět sílu a energii, kterou měla předtím, je jim dobře, průjem se neobjevil, všechna baští o sto šest a mají výbornou hravou náladu a je jich všude plno. Jen pravděpodobně mají nějaký syndrom odchodu z domova, takže když se vraceli zpět do ohrádky z venčení, tak se Winxička nečekaně otočila v chodbě a hopla na schod a manžel jí příšlápl pacinku Moje nervy. A Winxička na nožičku nepatrně kulhala. Noha na pohmat byla v pořádku, Winxička na prohmatání nereagovala, nicméně i několik minut poté pořád nožku odlehčovala. Ach jo…no tak jsem Winxičku navlékla do postroje, vybavila vodítkem, připravila petpas, ručníky, drybedku a manžel se telefonicky objednal na naší klinice Neovet přímo k ortopedovi panu Bednářovi a s Winxičkou vyrazil na vyšetření. Pan veterinář Winxičku prohlédl, udělal rtg, dal něco proti bolesti a případnému zánětu. Dostali jsme rtg snímky na CD (které poputují i s lékařskou zprávou do nového domova s Winxinkou). Rtg naštěstí nic neprokázal, ani na prohmatání Winxinka nereagovala. A jinak byla moc šikovná, sice polovinu cesty manželovi v autě něco důležitého vyprávěla, ale neblinkala, vyvenčila se venku kus od veteriny na trávníku a cestou zpět už si jen něco mrmlala v přepravním boxu. Jen se odmítla promenádovat před veterinářem a tak holt musel stačit manželův popis. Tímto moc děkuji panu veterináři nejen za skvělý přístup, ale také za to, že vzal Winxinku přednostně, aby nemuselo malé štěňátko hodinu čekat v čekárně.
10. 3. 2021 – dnes naštěstí nic nového Štěňátka prospívají, po průjmu ani památky, venku skotačí a strašně je zajímají slepičky Zejména Delinka je z nich unešená a chce se s nima kamarádit Zatímco její maminka Raven má škodolibou radost z toho, ze slepičky se jí bojí, tak Delinka z toho byla zklamaná, že jí slepičky utekly :)) Čipmánek se nechal pochovat u sousedky, prohlédl si slepičky a sousedovic pejsky a nechal se ještě chvíli ňuchňat v náruči u té prima hodné tety
Štěníčkům jsem zkompletovala složky s veškerými doklady, připravila Petpasy a výbavu do nového domova. Ach jo…pozítří už nás tu bude o tři méně. A v sobotu ráno odjíždí zbytek.
11. 3. 2021 – dnešní den měla štěňátka zhruba stejný jako ten předešlý. Jen venku se jim strašně zalíbily šišky, takže lítali po celé zahradě s šiškou v tlamičce. Delinka se pokoušela prohrabat ke slepičkám, tak sem jí to zatrhla a kupodivu to fungovalo a už se ke svým výkopovým pracím nevrátila :)) Dneska jsme na zahradu vytahali štěňátkům hračky a jak mamina, tak babička si užily se štěňátky pořádné přetahování o fleecovou hračku Ach jo, poslední společné odpoledne a poslední společné dovádění… Už nebudu volat po zahradě „Štěňátka, kdepak vás mám, deme domů!“, „Kuci kucííí, krmeníčko, pojďte!“ „Delinko, co tam zase hrabeš u těch slepiček!““Brambůrko no ahoooj, ty chceš pochovat?“ „Kelzíčku, kdepak tě mám, jo támhle pod stromem!“, „Rumilko, co to zase žvýkáš?!“ „Jé, Winxičko, ty jsi tady?“ Kiruško, opatrně na miminka, jsou maličká!“ „Čipmáne, necháš tu Delinku?“ „Brambůrko, no poď honeem!“ „Winxinko, nezlob tu Kirunku!“…ani v boxe:“Čipmáne, necháš ten hadr??“ „Kelzíku pusť tu žínku, kruci!“ „Au, Bramboro, to jsou moje vlasy a to bolí!“ „Rumíku, to je můj palec, nechceš si jít kousat něco jiného?!“ „Dětičky, vy teda vřískáte!“ „Deli sakra, pusť ten toaleťák, pocem, pusť to, krucipísek necháš to?“ „Kelzíčku, prosímtě, potřebuju to tady zamést, tak slez z toho smetáku…“ „Winxinko, přestaň mi žrát tu pantofli! Víš, přeci, že je lockdown a nemůžu si koupit nové…“ „Kelzíku, okamžitě nech tu plínku! Čipmáne, ty to samé, to je na čurání, ne na hraní…“ „Rumíčku to ses musel vyčůrat tady, to sis nemohl dojít na tu plínu?“ „Cikáňata uřvaný…vy jste tady zase nadělali bordel…“ „Bože, Barbáre, musíš se koupat v té misce s vodou?“ „Winxíčku, ty se chceš pomazlit? No poceeem prdelko naše…“ „Jo Kelzínek se chce taky pomazlinkovat, no poď ty náš lumpíku…“ I ta Ravenka tuší, že se něco děje, takže dneska přišla do boxu, když štěňátka usínala a každé pusinkovala a opečovávala, asi se chtěla rozloučit
Večer jsme si sedli se štěňaty v boxu a zůstali u nich i poté, co usnuli. To loučení je těžké…
Ale zůstane nám tenhle deníček a kupa krásných vzpomínek, fotek a videí…rozkousané pantofle, pár šedivých vlasů (no už nejsem nejmladší a ten průjem mi pár vrásek přidělal)…ale hlavně štěňátkům jsme vybrali ty nejlepší domovy, kde se budou mít báječně, většina bude sdílet domácnost i s dalšími pejsky, do života jsme jim dali snad to nejlepší a věřím, že se se všemi budeme vídat
12. 3. 2021 – dnes nás čeká náročný den – opustí nás Kelzíček, Winxíček a Rumíček.
Ráno v šest jsme, jako vždy, vypustili štěňátka ven – nadšeně se rozběhla po zahradě, natěšená na snídani. Venku bylo pošmourno a pršelo. I to nebe snad pláče, pomyslela jsem si (ten odchod štěňátek fakt nedáváme). Schovali jsme se pod borovice na zahradě, aby štěňata nemusela baštit v tom lijáku. Než to snědla (a to je jako když spustíte tlačítko na vysavači – takže velmi rychle), tak déšť začal pomalu ustávat a tak jsme mohli zůstat na chvíli venku.
Kolem půl osmé se nebe roztrhalo a vysvitlo sluníčko. V devět hodin dorazila Andrejka ze Slovenska, která si domů vezla Kelzíčka a pro Máriu vyzvedla u nás i Winxičku, kterou pak natěšené paničce předala v Bratislavě. V deset přijela Anička s kamarádkou (aby jedna mohla řídit a druhá se starat o štěně během přepravy) pro Rumíka. Tak jsme se dohodli, že Rumík, Kelzíček a Winxinka u nás ještě dostanou poslední jídlo, jak jsou štěňátka zvyklá v deset dopoledne. Holkám jsem nechala štěňátka na zahradě na starost a šla jsem poklidit doma v ohrádce (štěňátka byla šikovná a bylo tam jen pár loužiček). Posbírala jsem hračky, utřela jsem si slzy a na stůl donesla složky štěňátek. S holkama jsme „nahnaly“ prcky zpátky, vyřešily jsme papírování, rozdala jsem všem věci do nových domovů (granulky, pamlsky, lososový olej, mističku, přetahovací mop, obojek a vodítko a fleecovou deku s pachem Ravenky, Kirušky a štěňátek).
Dan holkám pomohl odnosit věci do auta a šel zpátky pro Rumíčka. Když ho vyzvedával s ohrádky, tak i jemu tekly slzy. S Rumíčkem a novou paničkou jsme udělali společnou fotku, pohladili jsme Rumíka a potřepali mu pacičkou, pusinka na čumáček a hurá vstříc novému životu. Taky s Winxičkou a Kelzíkem jsme se vyfotili, uložili jsme je do přepravky v kufru. Kelzík to moc neřešil, ale Winxinka se třásla jako osika, tak jsme je pohladili a radši šli. Rozloučení s Andreou a i Kelzík a Winxinka vyrazili vstříc novým domovům. Zamávali jsme odjíždějícímu autu, utřeli si oči šli domů. Jestli by nebylo lepší, kdyby odjeli všichni naráz. Ne. Nebylo!
Ještě jsme si užili odpoledne a navečer se zbytkem štěňátek. Raven byla nesvá z toho, že jí půlka zmizela a neustále je hledala – pod stromy, v křoví, v tunelech, pod áčkem… I štěňátka byla nějaká přepadlá, že jsou v oslabeném počtu
Večer jsme si symbolicky připili na zdraví štěňátek a ještě jsme si se všemi pohráli a pomazlili v ohrádce na rozloučenou.
13. 3. 2021 – i dnešní ráno jsme vypustili prcky na zahradu na vyvenčení a na jídlo. Očekáváný dusot a úprk tryskem se nekonal. Štěňátka vyhopsala z boxu a poklusem vyběhla ze dveří. S chutí si nacpala bříška a pak se věnovala nutnému průzkumu a kontrole na zahradě.
Dnes nás čekalo rozloučení s Čipinkou a Barbárkem. Než jsme se nadáli, tak už tu byly nové paničky Veronika (se svojí sestrou) a Sára (s maminkou) – jely také po dvou, aby jedna řídila a druhá pečovala o štěňátko. A jelikož potřebovaly brzy vyrazit na cestu zpět, tak toto duo + Delinka měli smolíčka a svačinka v deset se nepodávala A tak jsme i Barbárka posadili do auta k nové paničce Sáře, pohladili ho na cestu a zamávali. Poslední odjížděl Čipinka, ten byl taky usazen na zadní sedadlo, kde měl připravenou kenelku, poslední pohlazení, pusa na čumáček a pá ty náš lumpíku pihatý.
Utřeli jsme slzy a život se pomalu vracel do starých kolejí…tedy skoro, protože jeden lumpík nám tu zůstal.
Představujeme nám novou posilu do teamu – BE DELIGHT MY FIRE – Deli
Všechna naše štěňátka budou pro nás stále naše „štěňátka“ a přejeme jim do života jen to nej a mnoho radosti a zábavy s novými páníčky a pro nové páníčky minimum starostí
Winxičko (Lexi) – dlouho jsme se rozhodovali, jestli zůstaneš Ty nebo Delinka (ale ta hnědá potvora v tom měla jasno)…Nakonec jsme Tě poslali do světa. Ale budeš se mít přepychově u nové paničky. Stále Tě vidím jak sedíš a koukáš moudrým pohledem. Jak se rozběhneš přes celou zahradu a upaluješ za námi, když zavoláme na Tebe a ostatní kucínky.
Čipinko (Theo) – Tebe pořád vidím, jak se mi motáš pod nohy a chodíš neustále za mnou jako ocásek Vždycky sis sedl k nohám a modrýma štěňátkovskýma očičkama koukal „Mámo, pochovat, prosím!“ Sourozence si rovnal v ohrádce a zlobil si je, když si nemohl usnout. A když jsme seděli v ohrádce, tak si se nám stále sápal do klína, kde si spokojeně usnul. Pro novou paničku si byl vysněné štěňátko, které skvěle doplní její dva pejsky – Merlina a Akima.
Barbárku (Jamie) – Ty si takový rozumbrada Většinou si se ztratil v chumlu ostatních štěňátek. Strašně rád si probíhal tunel a dováděl s ostatními štěňátky. Taky si moc rád škubal vlasy mě i dlouhovlasým návštěvám a ňafal na letící vodu z kýblu na terase, když Dan vyléval kýbl po úklidu Tvůj největší parťák byl Kelzík, bez kterého si nedal ani ránu a když ho někdo zlobil, tak si ho šel bránit. I Ty si vždy seděl v ohrádce a upínal ty svoje korálky do výšky k mým a chtěl si taky chovat v náruči. Venku si se často odpojil od ostatních a běžel k nám. Nezlob novou paničku a dělej jí jen samou radost
Kelzíčku – Tobě to roztomilé jméno zůstalo :* Ty si kámoš do nepohody. Nerozlučná dvojka s Barbárkem. Venku si řádil na zahradě a s Barbárkem jste si dávali závody v tunelu. Když už Tě to nebavilo, tak si se sebral a odešel a sedl si na rohožku u dveří. Byl si takový tichošlápek, co se často motal pod nohy Narodil si se nejmenší z celého vrhu, ale rychle si sourozence dohnal. Jestli byl někdo z vrhu nejmenší piraňka, která spíš pusinkovala než kousala, tak si to byl Ty :* Tak se měj hezky u nové paničky a dělej jí jen radost. Panička roky čekala, než se jí splní sen v podobě právě takového štěňátka
Rumíčku – i Tobě panička nechala tohle bezva jméno. Ty si byl takový automat na rozepínání a kousání zipů od čekoholi. Venku si s Kelzíkem pořád něco sbíral, nejraději kamínky a nosili jste mi je před dveře Narodil si se pátý a tím si ukončil sérii kluků, po Tobě přišla na svět už jen Delinka. Byl si takové nenápadné štěňátko, taková naše Rumilka Tak i Tobě přejeme v novém domově jen to nejlepší, aby se Ti dařilo a hezky makej s paničkou, ať si další aussík, který rozšíří řady v dogfrisbee
Delinko – Ty si nám tady zůstala. Už jako slepé novorozené štěňátko si tu evidentně chtěla zůstat, když si zalezla Danovi do nohavice tepláků, když s vámi seděl v porodní bedně. Už jako malá si vyváděla v ohrádce, když jsem dlouho nešla. Taky si se hned chtěla začlenit do smečky, přivlastnila sis sousedovic slepičky a jak si viděla jejich dvě psí holky, tak si hned pádila podél plotu za nimi Taky sis dělala revír po celé zahradě a kontrolovala, zda je všechno tak, jak má být. Museli jsme Tě hlídat, protože si lezla ráda na houpačku i kladinu, taky si velmi rychle zjistila, kde mají holky hračky Tak ať se Ti tady s námi líbí, Ty „éro péro“
Děkujeme všem, kteří nám fandili, všem kteří nás sledovali, ať už na facebooku nebo skrz deníček. Tímto je deníček štěňátek vrhu B u konce