Naše druhá akce, na kterou jsem se těšila ještě mnohem víc než na tu první. Krom semináře bylo na programu ještě společné venčení s dalšími ausíky – Noxem, Sidečkem, Cikorkou, Blackem a Ginkou.

Tentokrát jsme vyráželi poměrně brzy, po šesté hodině ráno, přeci jen, do Brna to je autem přes dvě hodiny a ještě jsme se cestou chtěli zastavit pro pár věcí v obchodě. Naštěstí se seminář konal na VFU Brno v Králově Poli, což je okraj Brna a my příjíždeli od Pardubic právě tímto směrem, takže jsme po vjetí do Brna ani nebloudili

Dan mi pomohl odnosit věci do učebny na Klinice chorob koní, rozloučil se a udělal si vlastní program, jelikož už nějaký ten měsíc dlužil přátelům z Brna setkání nad velejemným čajem v Chajovně.
Já jsem umístila Kiru do pelíšku, vylovila poznámkový blok a v rychlosti zamávala na Janu, která byla na semináři s Ginou a Verču, která se jala seminářovat našeho bráchu Noxíka.

Dost věcí a cviků jsme už znaly z předešlého semináře, nicméně se našlo i pár super her, které jsme zatím neznaly a neprocvičovaly a především jsme díky trpělivému vysvětlování Petry Marečkové zase o něco lépe chápaly pravidla různých her, triků a obecně pozitivní motivace. Kira i v takovém prostředí, kde bylo plno lidí, psů a obecně zajímavých věcí cvičila krásně a se zaujetím. Zopakovaly jsme si obíhaní kuželů, nose touch, hru „It is your choice“, kde jsem Kiře nabízela pamlsky v podobě různých dobrot a hodnot, avšak Kira si směla vzít až na povel, ve chvíli, kdy způsobně čekala a nechala pamlsek v dlani/na zemi pamlskem, tak byla odměněna dobrotou nejvyšší hodnoty a poté směla slupnout i pamlsek na zemi. Docela zajímavá hra Hodně nás zaujala hra „Drž a vezmi“ – na povel „drž!“ by měl pes chytit hračku, na povel „vezmi!“ vzít pamlsek. Nutno podotknout, že psovod v této chvíli nabízí oboje zároveň.
Seminář končil po 15té hodině, za což jsem byla opravdu ráda, nechtěla jsem Kiru zbytečně přetahovat, i tak toho bylo hodně pro malou štěněcí hlavičku.
Během přestávky jsem se zaujetím okupovala výlohu na chodbě, kde se nabízela celá škála (a taky škára) kopyt koní a různých přežvýkavců – zpravidla nezdravá, zprzněná, přerostlá – aneb jací dokážou být lidé ignoranti Na Klinice chorob koní se kdysi léčila i „moje“ milovaná kobylka Sirah – právě s kopyty. Po porodu svého jediného potomka Sir Aktiv její kopyta zachvátil silný zánět. Bohužel byl zánět opravdu rozsáhlý a silný a Sirah musela být po delším neúspěšném léčení uspána

Po semináři jsme se venku na parkovišti setkali ještě s Alicí a Cikorkou a Blackem a vyrazili na ranch do Ořešína, kde jsme si dali pozdní oběd a venku ještě chvíli provětrali pesany. Bylo už poměrně dost hodin, alespoň pro nás, kdy nás čekalo cca 160 km v autě zpět do Pardubic. A tak jsme se rozloučili se všemi přáteli (loučím se s nimi opravdu nerada) a vyrazili domů do Pardubic. Kiruška zvládla cestování naprosto v pohodě, Dan byl spolehlivým řidičem (kterému jsem řízení i záviděla, protože si užil krásné a čisté cesty bez provozu a ne jako já ledovku či břečky mezi kamiony při častých služebkách do Svitav :evil:  )

Kira se po příjezdu bouřlivě přivítala s kongem aneb:“Jééé kongu, můj milovaný, sto let jsem Tě neviděla!“ a pak se odebrala spokojeně do pelíšku, kde si krátce schrupla, dostala večeři, krátkou „čůrací“ procházku a šli jsme hromadně spát

Byl to opravdu super den, plný zážitků, nově načerpaných informací, setkání s přáteli, příjemném posezení a já už se těsím na další podobnou akci

Na závěr chci ještě poděkovat za rady všech aussíko-majitelů, kterých si opravdu cením (obzvláště Veronice Gesierichové) a také Janě Machalinkové za natočení krátkého pěkného videa. Díky, holky!

 

A video s Noxíčkem a Kirou ZDE.