Agility dvojzkoušky Mělník (Mlazice) 9. 4. 2012

Když jsem v neděli před závody mířila směr Oseček, tak jsem v duchu přemýšlela nad spoustou věcí. Ovšem jedna „věc“ mne docela děsila. A to fakt, že 8. dubna byly 3 stupně nad nulou a za okny vlaku chumelilo. (Co to sakra je??) A s tím spojená předpověd na zítřek – pár stupňů pod nulou a sníh s deštěm. Zimu fakt nesnáším, nicméně jsou akce, kdy mi nevadí (jako například každoroční „Zimní táboření“ v Beskydech, kde se spí na sněhu – pokud možno v záhrabu – ve stanu; na tom předloňském bylo cca -16° C v noci), ale pak jsou i akce, kde by mi sakra vadila. A k těm patří určite celodenní závody agi konané venku.

Večer jsme si zpříjemnili posezením v motorkářské restauraci nad dobrým jídlem a pivkem. A já umírala smíchy nad historkami typu „Kterak napůl umrzlý kosák před dveřmi záchranné stanice pro ptáky zamával křídly a uletěl“ V domečku u Ireny a Honzy jsme ještě chvíli debatili a pak zalezli na kutě. Opět jsem měla půjčené organické topení té nejlepší značky „Granada Chocolate Frances“. Hřeje dobře, jen občas slintá a rve vlasy
Franinka kupodivu večer zalezla ke mě na gauč, roztáhla se jak široká, tak dlouhá a že jdeme spát. Divné, žádné olizování, rochnění v peřinách, hrabání packou po spolunocležníkovi. Za to asi můžou ta štěnda, která ma Franinka v „bříšku“

Ráno jsem se vzbudila o půl deváté (pro nás závody začínaly až odpoledne, takže jsme si mohli dovolit vyjet později) a spokojeně se protáhla. V tom mi Fran přistála na břiše a s neskrývanou radostí se po mě začla sápat, olizovat mi celý obličej a rvát mi vlasy. „Dobrý dobrý, nebudu už spát, slibuju, ale přestaň mi už rvát ty vlasy!“ Nechala toho jen do chvíle než jsem zase ulehla a otočila se na druhou stranu. „Takže ty lžeš jo? Ze nepůjdeš spát?!“ A „útoky“ začaly nanovo Je fakt, že se mi spát sice nechtělo, ale troška neškodného polehávání by nebyla zas tak špatná No ale, když jsem byla už učesaná i nagelovaná (Fran je talentovaná kadeřnice), tak přeci si ten účes nepřeležím.
Takže jsem se vyhrabala z postele a Franinku odměnila drbáním a nabádáním, aby „vyrobila“ ta nejlepší štěnda.

Po sprše a snídani (heč, měla jsem hemenex ze TŘÍ vajíček!) nás navštívila Ireny maminka a Honza naznal, že je potřeba nám vyprášit zadnice, abychom neuschly. Zahřáli jsme se panáčkem slivovicce a pochvalovali jsme si azurově modrou oblohu a sluníčko. Vždyť to říkám pořád, že meteorologové jsou druzí největší lháři hned po politicích!

Dorazila taky Irena Němcová s borderkou Casey a tak nám přibyl pasažér do auta a mohli jsme vyrazit. Cesta byla pohodová. Sluníčko svítilo dál a po drobnějším bloudění jsme se ocitli v areálu, kde se závody konaly. Pozdravili jsme se s Martinou Hodkovou (měla s sebou rovnou 4 australáčky Trey, Tiff, Ziggy a vypůjčeného Kidda – vážně nechápu, jak to Martina všechno zvládá) a už se jali obhlížet parkur. No…parkur, spíš parkurek. Prostor na kterém byly překážky rozestavěné byl na můj vkus docela malý.

Vyfasovala jsem od Ireny N. foťák, že mám „náš“ team nafotit. No, nemyslím si, že jsem úplně levá, ale když jsem zjistila, že na fotkách mám prázdnou zeď a za skočkou špičku ocasu, tak mě to donutilo zamyslet se nad tím, jestli za to může ten přístroj nebo já. Zcela jistě foťák! Zkrátka bylo zapotřebí mačkat spoušt o trochu dřív (asi tak ve chvíli, kdy byl pes 5 metrů před skokem :D)

Musím uznat, že navzdory předpovědím vyšlo počasí nakonec hodně slušné. Pravda, chladno bylo, zejména ve stínu, ale žádný déšť (natož sníh) se nekonal a ani těch slibovaných pár stupňů pod nulou meteorologům nevyšlo. I když ráno byly údajně -4 °C. Hověli jsme si na rozkládacíh křesílkách (nevím čí křesílko jsem vyfasovala, ale díky), sledovaly dění na parkuru a někteří z nás se i trochu proběhli.

Myslím, že naše klání bylo úspěšné:

Irena Kadlecová – Izzy – LA1 – 3. místo
Irena Němcová – Casey – LA1 – 2. místo
Martina Hodková – Tiff – LA1 – 10. místo, ve druhém kole 2. místo, součet 2. místo
Ziggy – LA1 – dis a 5. místo
Trey – LA2 – dis a 6. místo
Kidd – LA3 – 3. místo a dis