Když jsem si na Kirušku před rokem a něco čekala, tak jsem měla „jasno“, že musíme vyzkoušet prostě všechno. Agi, dogfrisbee, sportovku…

Pátrala jsem nějakou dobu po vhodném figurantovi pro citlivou duši mojí Kiry, ale žádného nenacházela. Tak jsme obrany zasunuli do šuplíčku „snad jednou někdy, když se naskytne příležitost“ a více to neřešili.
Díky mojí kamarádce Hance, ke které chodíme cvičit poslušnost, jsem se dozvěděla o obranách ve Dvoře a Honzovi Ságnerovi.

Cesta byla poněkud strastiplná…Kirušku „cosi“ popadlo a dopoledne rozcupovala a částečně sežrala Danovu pantofli. Škoda, už jsem si myslela, že tyhle cirkusové kousky máme za sebou.

Vyrazili jsme s dostatečným předstihem, kdybychom náhodou někde bloudili a taky jsme museli ještě natankovat. To jsem ještě netušila, že nám Kiruška vymaluje polovinu auta blinkánkami ala „mámo, ta pantofle nebyla moc dobrá“. Kira prozvracela téměř celou cestu. Když jsme za Hradcem zustali stát v koloně aut – vyfrézovaná silnice, tak jsem si říkala, že my se na ty obrany prostě nedostaneme. A při pohledu na bublající Kiru jsem měla silnou touhu požádat Dana, aby to otočil.

Dopadlo to nad očekávání dobře. Přijeli jsme akorát včas, abychom vyvenčili krátce Kiru a utřeli ji od blinkánek. Ještě, že má barvu red merle
Bylo nás asi cca 8 účastníků a šly se dvě kola. Upozornila jsem Honzu Ságnera, že jsou to naše první obrany a že vlastně pořádně nevíme o co jde. Jak já, tak pes. Jeho přístup byl skvělý:“Jo, v pohodě, jdeme na to.“

Nejdřív se Honza přetahoval s Kirou o její hračku na kterou je zvyklá, záhy jsme přešli na klín na šňůře a potom jen na klín samotný. Moje obavy, že Kira se možná nebude chtít „rvát“ s cizím chlapem, byly zbytečné. Opravdu nepřeháním, když řeknu, že byla jedním slovem báječná. Pravda, ne každý zákus byl stoprocentní, ale šla do akce s takovou urputností, že jsem se musela až smát. I figurant byl lehce překvapen a dostaly jsme pochvalu, že na naše první obrany fakt super. Jeho přístup ke psům se nám moc líbil. Hodně pochvaly, hodně povzbuzování. Ve druhém kole jsem už Kiru vypouštěla na „utíkajícího šupáka“.
Potom ulovila kořist, oběhly jsme si kolečko a hurá s kořistí do auta

Zkrátka bylo to fajn strávené odpoledne ve společnosti psích nadšenců (poznali jsme zase pár dalších tváří). Pěkné prostředí, Kira bojovala jako lev, Dan nám trošku mrznul a moc nás potěšila spolupráce s figurantem a jeho chuť pracovat se všemi plemeny, ne jen s typickými „obranáři. Doufám, že brzy se dostaneme na další lekci