Kiru jsem si pořizovala hlavně na agility (a to pořád platí :)) Pravdou však je, že i dogfrisbee nás baví a Kiře to celkem jde. Takže pravidelně v létě jezdíme na frisbee tábory, občas na nějaký seminář. Bohužel nám nezbýva tolik času, abychom se mohly naplno věnovat oběma disciplínám (zejména freestylu) a tak si tak házíme rekreačně za barákem.

Letos ale poprvé padl nápad (na Welcome Summer – distanční dogfrisbee závody zahajující sezonu dogfrisbee), že bych měla s Kirou určitě vyrazit na nějaké závody, vždyť pro Dogdartbee (hody na terč jehož kružnice jsou namalované na trávě a střed terče je vzdálen cca 18 m od startovní čáry; čím blíže dopadne předními nohami pes ke středu terče, tím více inkasuje bodů) nebo Super mini distance „není potřeba“ toho zase „tolik“ umět.

Letošního dogfrisbee tábora se zůčastnil i Dan a jelikož jemu jako chlapovi (logicky) to hází lépe a hlavně dál, tak bylo rozhodnuto, že, když nám to vyjde, tak vyrazíme na Bye bye Summer v půlce října a premiéru si s Kirou odhází Dan.

A tak jsme v pátek 17. října večer vyrazili směr Dvůr Králové nad Labem do kynologického areálu Nový svět. Cestu nám znepříjemňoval hustý liják, byli jsme unaveni a těšili jsme se, až postavíme stan a skočíme se ohřát do hospůdky. Když jsme konečně dorazili na místo, tak jsme zjistili, že došla battery v čelovce a že vidíme prd a že postavit agility stan bez návodu a za tmy asi nebude tak snadné, jak jsme si mysleli. Sousedi z vedlejšího stanu nám nakonec ochotně čelovku půjčili, ale i tak stan vyhrával 1:0. Nakonec jsme to vzdali, postavili jsme si náš klasický Pinguin Astra, vybalili věci, postarali se o Kiru a vyrazili do Staročeské krčmy. Když jsem se najedla a ohřála horkou medovinou, byl ten svět hned hezčí

Po návratu do areálu jsme ještě chvíli debatili s ostatními účastníky závodů, ale unaveni z pracovního týdne jsem brzy odpadli a šli spát.

Ráno se nad celým areálem vznášela mlha, v dáli se ve výběhu pásli koně, byl připraven ohraničený plac, hrála hudba a byla znát atmosféra závodů, většina startujících se bavila, vtipkovala, samý úsměv…aby ne, frisbee je o zábavě, o pohodě, o pokecání s přáteli. Škoda, že taková přátelská (až skoro komorní) atmosféra nebývá i v jiných sportovních odvětvích.

Dan měl startovat až jako 59. z 83 účastníků (původně bylo hlášeno 101 teamů). Rozhodli jsme se, že půjdeme prvně mini distance a až se to trochu uvolní, tak dogdartbee (dogdartbee nemá vypsanou startovní listinu, jak si kdo přijde, tak si odhází). Mezitím jsme si dali snídani, kávu, skočili do Kauflandu (který je cca 5 minut pěšky od cvičiště, což je výhoda i nevýhoda, protože, pak tam taky jdete i pětkrát denně :)) a sledovali výkony „soupeřů“.

Na mini to celkem odsýpalo a tak přišel čas rozhýbat Kiru a rozházet se a šli jsme na to. No, už se nám, tedy Danovi, podařily i lepší hody, ale tak, byl to první závod. Dan neházel příliš daleko a často se disk stočil mimo střed hřiště a dva hody Kira nechytla. Skončili jsme někde za polovinou startovního pole.

Protože bylo dost času, tak šli všichni startující i do druhého kola. Ve druhém kole házel Dan lépe, ale jako na potvoru dva luxusní hody si Kira odpinkla a disk spadl na zem. Zatímco ty horší (tzv. jebky) chytala dobře :). Po druhém kole jsme skončili na 42. místě z 83 účastníků. Není to žádný extra výsledek, ale my jsme spokojení. Účel to splnilo. Jeli jsme okusit závodní atmosféru, zaházet si a pobavit se. Dogdartbee – no, to je trochu i o štěstí. Tři hody nám letěly úplně mimo terč (to je konkrétně o šikovnosti), a asi dva hóódně blízko středu. Při jednom skoku Kira dopadla předními před střed a zadními za střed, škoda, už jsem to viděla tam A pár hodů se povedlo celkem dobře. Myslím, že ani tady jsme si žádnou ostudu neudělali a skončili jsme 32. ze 75. teamů. No, chce to víc zkušeností a pořádně trénovat. Což tedy s blížící se zimou nejde úplně ruku v ruce

V sobotu večer jsme vyrazili s partou na večeři a po návratu zpět už bylo v klubovně pěkně živo. Tak jsme se přidali a do dvou do rána jsme pěli za doprovodu kytar ještě s několika dalšími lidmi.

Na neděli byl naplánovyný Time trial (počítají se dva hozené disky v nejkratším možném čase) a Quadrupped. Kira se nám zdála unavená a tak jsme se drželi plánu a do Time trialu jsme ji nehlásili. No a quadrupped je pro borce, kteří házejí daleko za hranici 40 m, takže ten můžeme s klidem prozatím vynechat. Nicméně sledovat výkony při quadruppedu je docela zážitek

Zdrželi jsme se do oběda, sledovali dění na place a sušili stany a pomalu balili věci. Po pozdním obědě byl čas vyrazit domů.

Když to shrnu, tak to byla skvělá zkušenost, moc jsme si to užili (myslím, že i Kiruška), ostudu jsme, myslím, taky neudělali. No a uvidíme co se nám podaří ještě naházet během podzimu, případně jara, ale už teď počítáme s tím, že na zahájení sezony na Welcome Summer vyrazíme