Na „klubovku“ jsem se fakt těšila. Jednak jsem nikdy ještě nebyla na výstavě Australských ovčáků (a Belgických ovčáků) a potom tam taky měla být spousta známých a přátel.
Po 2,5 hodinách spánku („bohužel“ v TV byla spousta zajímavých filmů a já byla sama doma) jsem se vyhrabala z postele, provedla hygienu, popadla batoh a mazala na nádraží. Cestování mám opravdu ráda, takže mi nijak nevadil fakt, že mě čeká cesta celkem třemi vlaky (Pce – Kolín – Nymburk – Mladá Boleslav město). Navíc je to docela adrenalin, člověk neví, zda to stihne na přestupech a ani neví z kterého nástupiště to pojede 8) A pobíhání po nástupišti sem a tam, když má vlak do odjezdu 2 minuty má blahodárný vliv na kondici 
V Mladé Boleslavi jsem se vydala od nádraží podle své ručně nakreslené mapky. Našla jsem areál v pohodě, akorát, že jsem k němu dorázovala z opačné strany než byl vchod. U vchodu jsem potkala Irču Kadlecovou, tak jsem pomohla vzít pár maličkostí a nenápadně se začlenila mezi bandu fanatických (myšleno dobře, chápu je, neb jsem taky cvok) chovatelů a sledovala jak vypadá takový grooming Australského ovčáka. Nutno podotknout, že (jako někdejší kadeřnici) mě to doopravdy zajímalo a sledovala jsem postupy a vychytávky a koumala různé nástroje a přípravky. Jen úprava tlapek (která mi přijde nejsložitější) mi unikla, pravděpodobně měli pejsci tlapky upravené už před výstavou, aby se to všechno vůbec stihlo.
Byla jsem trochu jako Alenka v ríši divů, dodnes nerozumím těm všem titulům a známkám, ani nedokáži ohodnotit, který pes má jaký pohyb, ale užila jsem si to. Konečně jsem viděla i další pejsky z odchovů Diandry (Ory, Denali, Andra a Arya) a taky Abba a Greka od Péti a Ginu od Jany. No prostě bylo jich tam fakt hodně a mě zaplavoval pocit štěstí a radosti, že jsem si vybrala právě toto plemeno a že jsem udělala dobře.
Pejsků tam bylo k vidění opravdu hodně, někteří mohutní, silní a chlupatí medvědi, jiní štíhlejší s atletickou postavou a kratší srtí, další něco mezi tím. Mě osobně se spíš líbí lehčí pracovní typ psa (a to i povahově), než psi tzv. „výstavní“. Z psů byl mým favoritem Yuki (Beyond Belief Diandra) a Muff (Better Beware Diandra). Takže jsem potom měla opravdu radost, když Yuki vyhrál se známkou „Výborný“ a tituly: CAC, ČKŠ, Klubový vítěz (KLV). Muff dostal známku „Velmi dobrý“. Z fen jsem nijak žádnou favoritku neměla, každá se mi svým způsobem líbila. Vyhrála Arya (All by Myself Diandra): Výborná, CAC, ČKŠ, Klubový vítěz (KLV).
Hodnotila rozhodčí paní Gail Karamalegos z USA, která sama chová toto plemeno a je velkou odbornicí. Navíc USA je zemí původu Australského ovčáka a tak mě osobně přišlo toto ohodnocení opravdu cenné.
Odnesla jsem si z výstavy zase nové zážitky, příjemná setkání, ochlupacený oděv a bolavý zub (neb jsem si nedávno lečený zub šťourala po většinu času, kdy jsem sledovala dění ve výstavním kruhu, blbá no…).
České dráhy nezklamaly – tudíž byla při zpáteční cestě menší improvizace díky zpoždění předchozích spojů. Miluju situaci, kdy doběhnete na nádraží s jazykem na vestě a koukáte na koncová světla vlaku. A pokud jste unavení jako psi, tedy jako já, po 2,5 hodinách spánku, hladoví, žízniví a ještě spěcháte na další akci, protože přijela kamarádka z UK a slaví narozeniny, tak byste mě jistě chápali, když jsem utrousila sprosté slovíčko a pár minut byla docela naštvaná. Minimálně do chvíle, než jsem si koupila obloženou housku a pití a zjistila, že krom osobního vlaku mi jede na Pardubice ještě další rychlík, který má odjezd za 3 minuty. Lov vlaku začal nanovo, tentokrát ještě s občerstvením v rukou. Lov byl úspešný, běh zbytečný, rychlík měl krásných 15 minut zpoždění a měl stejný odjezd jako osobák. Naprostá klasika, spěcháte na vlak a modlíte se, aby měl aspoň 5 minut zpoždění (nemá samozřejmě, takže vám ujede), nespěcháte-li, má krásných 15 i více minut zpoždění.
Jinak akci hodnotím kladně, pěkné počasí, ani vedro, ani zima, i sluníčko se odpoledne vyklubalo z mraků, spousta australáků, spousta lidí od australáků a úspěchy, které jsem přála 
Kompletní výsledky najdete na webu KCHBO ZDE.