Čas strašně letí…než jsme se nadáli, tak začlo padat listí ze stromů a my netrpělivě čekali, až Kira začne hárat…

To všechno je již zase daleko za námi….dva měsíce březosti utekly strašně rychle… a Kira dne 17. prosince 2016 v 10:40 přivedla na svět první štěňátko…a další…a další… Nakonec jsme skončili na ideálním počtu 6 štěňátek v poměru 4 holky a 2 kluci.

60tý den březosti jsme už tušili, že to nebude dlouho trvat, spěchali jsme z města domů, ale Kira nás přišla přivítat a jako obvykle se uvelibila k našim nohám. Ani náznak. Byl pátek navečer a tak jsme seděli u televize, připravili jsme si pro jistotu spaní v obýváku a čekali…

Kolem 19. hodiny začala být Kira nervózní, začala popocházet po místnosti, lehat si, zvedat se, hrabat v pelechu… do námi pečlivě připraveného porodního boxu nehodlala ani vlézt (přesto, že jsme ji již měsíc na pobyt v něm zvykali).

22:00 – žádná změna, popocházení, hrabání, lehání, zvedání, možná trochu víc funění…

24:00 – pořád žádná změna, tak jsme zalehli… Já jsem stejně spát nemohla. Nikdy jsem u porodu nebyla, natož, abych pomáhala mláďatům na svět. Měla jsem všechno připravené, domluvenou pohotovost s veterinou, nastudováno, co se dalo, víc jsme udělat nemohli.

03:00 – Kira funí na pelechu, ve tmě nedokáži nic rozeznat, tak jsem vyletěla z postele a hrnu se k pelechu, zbytečně pochopitelně, nikde nic… Takto jsem vyletěla za noc ještě několikrát, samozřejmě zbytečně…

Sobota 17. prosince 8:00 – Kira funěla už jak lokomotiva, ale to bylo tak jediné, žádné stahy, plodová voda zatím neodtekla….

9:00 Dan bere Kiru se vyčůrat (s ručníkama, kdyby nedej bože madam hodlala sadisticky porodit venku  při mínus deseti), než dojdou ke dveřím, tak praskne plodová voda…tak jsem je nahnala zpět do porodního boxu…

9:30 – nic, Kira nerodí, Kira nemá ani stahy…jsem nervózní, konzultuji vše s kamarádkou… (díky za rady a pomoc Petro)

10:00 – Kira nic, stále ani nemá stahy, nedá se svítit, jdeme se projít kolem domu, snad se to rozjede…nebo potřebuje třeba vyvenčit a bojí se zatlačit….netuším… Ven jde ale ochotně. Několikrát se venku nahrbí, učiní pokus na vyprázdnění se, ale tím to končí. Konstatuju, že to nemá smysl, že jdeme domů a jdu volat veterinu.

10:20 – 10:30 – voláme na veterinu, Kiře naštěstí už stahy žačaly… ale štěně nikde… popisujeme veterinářce situaci, ta nás uklidňuje, že je to zatím v pořádku, ale že pochopitelně, pokud chceme přijet, že nás bude čekat… Upozorňuje nás také však na to, že fena může v cizím prostředí porod zbrzdit… To všechno víme… Dohodli jsme se, že počkáme ještě 20 minut.

10:30 – Dan jde přeparkovat auto před vchod a připravit nějaké další věci…

10:40 – Dan se vrací s obavami zpět domů a já hlásím, že právě na svět vykoukl první prcek…takový merlatý váleček, kluk jako buk, nedivím se, že dal Kiře tak zabrat! V zápětí vyplulo další štěňátko – tmavě hnědé…holčička.
Pomohli jsme Kiře protrhnout obal a odstřihnout pupeční šňůru, štěňátka jsme ji šoupli k cecíkům a sušili ručníkama. V pokoji bylo vytopeno a ještě jsme měli vypůjčenou infra lampu – běda ale, jak jsme mamince sebrali štěňátko, že ho dáme do košíku vedle ní pod lampu do suchých ručníků – zoufalý pláč a sápání se Kiry do koše nás rychle přesvědčilo, že štěňátko musíme okamžitě vrátit. Proč jsme chtěli Kiře štěňata „brát“ a cpát do košíku? Občas se feny během porodu různě melou, vstavájí, lehají sí, popocházejí a samozřejmě hrozí, že by mohly štěně přišlápnout, zalehnout atd… Ale Kira se ani nehnula….krom posledního – Cukříka – porodila všech pět štěňat v jedné poloze bez hnutí.

11:15 – na svět se vyklubalo další štěňátko – opět hnědé a opět holčička, droboučká, ale nádherná – Bellinka.

12:50 – nastal čas pro čtvrté štěňátko a tak jsme mezi nás přívítali další holčičku, tentokrát red merle – Baculku.

13:00 – páté štěně, opět hnědé…a zase holčíčka! Naše čokoládové hnědé šídlo bylo tady (což jsme tenkrát ještě něvěděli). Raven.

Tak, pět štěňat na světě. To bude asi všechno. Na sonu byly vidět 4 kuličky. Kira se v klidu napila a najedla a podařilo se nám ji přesvědčit, aby se šla vyvenčit (a tak šel zase Dan s Kirou a výbavou ručníků ven). Štěňátka jsem mezitím fofrem, ale velmi opatrně, přemístíla do košíku, poklidila celý box a vystlala suchýma drybedkama a ručníkama.
Kira se přiřítila rychlostí blesku zpátky s výrazem „Proboha, co jste udělali s mýma štěňátkama?!!! Kde jsou???“
Postupně jsme ji naučili lehnout si do boxu, kde počkala, až jsme jí štěňata vyskládáli zpátky.

13:45 – „No nazdar!“ Takto jsem přívítala na svět Cukříka :)  Naprosto nečekaně vyplulo další štěňátko, maličké jako Bellinka a úplně stejně hnědé. Přišlo mi v porodním obalu takové křehké a hubené, pokroucené… Ale sotva jsem protrhla porodní obal, tak Cukr otevřel tlamičku dokořán a udělal mega hluboký nádech:“Aaaaaaaaaaaaahmm“. Hurá, ten bude v pořádku

18:00 – sedím u stolu a vrtám se v mé snídaňoobědovečeři (rozuměj snídaně, oběd a večeře v jednom – jídlo jsem opravdu nestíhala a ani si na něj nevzpomněla) a duchem jsem vedle u štěňátek. Všechno jsme zmákli. Kira i prcci se mají k světu, vypadají spokojeně a zdravě a Kira se o ně vzorně stará…

Tak jsme přívítali na svět náš vrh A – „Azure“.